TŘI MUŠKETÝŘI

Kdekdo se mě ptá jak štěňátka a mamina nesla odchod prvních tří štěňátek do světa. Mamina i prckové to zvládli na výbornou – mají na sebe najednou mnohem víc času, žádné velké rozbroje, protože doma zůstali tři největší pohodáři. Jediný, komu tři odešlí prckové chyběli jsme byli my – já a páníček, ale abych pravdu řekla, tak jsme si také hodně rychle zvykli na pohodičku, která teď doma vládne. Tedy vládla – ke konci týdne se sem tam začínaly objevovat nějaké rozmíšky mezi Číňánkem a Proužkem. Protože se tři prckové dají mnohem lépe ohlídat než šest, tak v ohrádce už zůstavají jen v době naší nepřítomnosti – jakmile přijdeme domů, pouštíme je ven. Nicméně i přesto jsme moc nezvládali hlídat vánoční stromeček, který u nás zůstává naprosto běžně až do února, abychom si ho užili. Píďalky pod něj chodili všichni, škubali větvičky, žrali jehličí, občas nám tam i nějakou nadílku nechali a moc dobře věděli, že se k nim nemáme šanci dostat. Poté, co nás Puntička jeden večer pořádně vyděsila zvracením (vzhledem k předešlé střevní infekci) a my v blitkách našli hromadu jehličí, ještě v noci jsme stromeček zlikvidovali. Píďata byla sice trochu zklamaná, ale zanedlouho zjistila, že tak mají vetší prostor pro lítání, blbnutí a už si ani moc nestěžují. K dispozici teď mají opravdu celý byt.

V poslední době se také naučili neuvěřitelně žebrat – jak někdo začne klapat pusou, otevírá pytlík nebo se motá v kuchyni, okamžitě přilítnou a žebrají o sto šest. Není ale divu, v naší domácnosti totiž objevili slabý článek – páníčka. Taková Puntička například hodně rychle pochopila, že když se projde po stole a sežere dobrůtky, brambůrky a bůhví, co jiného tak od páníčka ještě dostane pochvalu za to, jak si hezky umí vyskočit na stůl, zatímco mně vstávají vlasy hrůzou na hlavě, protože tohle úplně nesnáším. Už vidím jak to budu u Puntičky odbourávat a páníček se jí bude ještě zastávat. Číňánek je zase specialista na obcházení stolu po zadních a lustrování, zda tam náhodou není něco dobrého. No a Proužek ten zase nejvíc vymakal metodu vyčíhat správný okamžik a ukrást jídlo ideálně z ruky, případně rovnou z pusy. Když se páníček motá v kuchyni, nemám absolutně žádnou šanci je přivolat – kdo by taky běhal pro pamlsky, když v kuchyni jako NÁHODOU padá sýr, šunčička apod.

Když už jsem v tom pomlouvání, tak koncem týdne zaperlili všichni najednou. Přiznávám, že v ten moment jsem se ani já nedokázala zlobit a musela jsem se smát. Likvidovali jsme tříděný odpad. Pytle vytahali ven a během toho, co jsme do koše dávali pytle nové, Puntička se pustila do kontroly lahvinek od vína – pustila se do důkladné kontroly, zda tam náhodou nezůstala aspoň nějaká malá kapička. Číňánek ten to vzal také z gruntu – ponořil se do pytle s plasty – mysleli jsme, že jen nakoukne, ale během chvilky byl na dně a v platovém smetí si opravdu lebedil. Slíbila jsem mu, že pokud se na něho neozve nějaký nový páníček, tak ho dám bezdomovcům – výborně by si s nimi rozuměl. No a korunu všemu nasadil Proužek (ten bohužel bez fotodokumentace), který se po vzoru maminky začal sápat na sklenicku od panáka vaječňáku. Vaječňáček to byl náš domácí, takže poměrně silný – čekali jsme, že začne prskat, ale kdepak – skleničky ani nemuseli do myčky, leskly se čistotou. Prostě parta hic – dva alkoholici a bezdomovec.

Ale abych jen nepomlouvala, občas jsou ta naše zvířátka i náramně hodná – když spinkaji. Většinou spinkají na sedačce u maminky a je jim náramně dobře. Největší mazel je asi Číňánek, pak Puntička a pan Proužek lehává nedaleko od nich.

Jakmile se ale vzbudí zase začne řáděníčko, průzkum veškerého okolí, včetně vytírání podlahy pod nábytkem. Pod sedačkou na TV stolkem je asi nejčastěji Puntička s Číňánkem, protože pan Proužek se tam přes svoje panděro moc nevejde. Občas to ale není špatné – číhá venku, až Číňánek vylovi hračku, ten jak vystří čumák, dá mu za uši, hračku ukradne a Číňánek má smolíka. Pro naše dva největší drobínky se jako nejideálnější místo pro boj nachází pod sedačkou. S bobky si taky moc hlavu nedělají – nejvíc je lákají časopisy o pejskách, tam je skoro tutovka, že vždy nějaký bobeček najd. Čurdy kupodivu trefují na plínku, ale občas se jim i plínka znelíbí a rozškubou ji, kde to jde.

I když teď někdo mohl získat pocit, že Proužek je nějaký tlusťoch, tak ten se šeredně plete. Má jen tu smůlu, že společně s ním zůstala dvě nejdrobnější štěňátka a on vedle nich působí jako obřík. Rozhodně za nimi ale nijak energií nezaostává a dokáže řádit stejně jako oni. Je už jediný, kdo čeká na své nové páníčky. Divím se tomu, protože všem se hrozně moc líbí, je nádherný, rozmilý, prostě povahově bude také skvělý. Jen škoda toho předkusu, já si pořád myslím, že jinak to bude nádherný teriérek.

Když už jsem to nakousla, tak od půlky minulého týdne se konečně začali ozývat zájemci na podané inzeráty. Musím přiznat, se mi všichni nahrnuli v jeden den a bylo těžké někoho vybrat. Po důkladných lustracích se nám podařilo vybrat a výsledek se zde dočtete zanedlouho. Je mi líto, že nám vybouchli dvoji zájemci, o které jsem měla velký zájem – jedni zřejmě z finančních a rodinných důvodů a druzí (druhé) se už ani neozvaly na mé pozvání. Škoda. Pátek byl tedy poslední večer s našími milým Číňánkem, který večer naprosto šílel z pomeranče. Samozřejmě si kousek  (ehm, ehm, kousek = v podání páníčka půlka pomeranče) vyžebral, což samozřejmě zbystřila Puntička. Z bitky o pomeranč vyšel vítězoslavně právě Číňánek, ale samozřejmě se dostalo i na ni pana Proužka. V poslední večer se s Číňánkem přišel rozloučit i soused, který do něho byl od prvního dne blázen – stejně jako my, i on uronil slzičku, že odeje náš nejmilejší.

Kromě rozloučení s Číňánkem jsmě během pátku absolvovali několik dalších návštěv, ze kterých sice nic nebylo, ale největší radost nám udělal nevlastní bráška Archie s paničkou. Jeho paničce už pěkně roste bříško (ve středu na tréninku mi to ani nepřišlo). Archie vypadal z prcků chvílemi dost šokovaně – Číňánek i Proužek se do něho pustili pěkně zostra, ale on se jen tak nedal, pěkně si počkal až padnou únavou a pak si zablbnul s maminou. Děkujeme tímto za návštěvu i unavení našich prďolků.

Během celého týdne dostáváme krásné fotky i zprávy od našich již do světa vypuštěných prcků. Všichni tři mají doma super parťáky a i když to u některých zpočátku tak nevypadalo, tak se všichni se všemi zkámošili a pěkně řádí. Všichni tři absolvovali očkování – někdo s křikem někdo bez křiku, ale nebudu na nikoho nic práskat. Na veterině se všichni líbili – jsou to naprosto zdraví, živí a dobře živení pejskové (to se ovšem nedá říct o našich dvou dárečcích doma, takže my na veterinu čekáme do úterka, až je pořádně vykrmíme, hahaha). Děkujeme všem páníčkům za podrobné zpravodajství – každý den se těšíme na Vaše nové zprávy i fotky a omlouváme se, pokud nereagujeme dostatečně rychle (je Vás prostě moc)! Ale info od Vás nás nesmírně těší, jen tak dál!!!

Nejpovedenější dvojice je asi Butch a Cameronek. Cami přijal našeho maličkého okamžitě bez velkého reptání. Dokonce u něho pravidelně vysedává a čeká až se vyspí, aby si mohli zase hrát. Kluci společně dokonce oslavili i Camíkovy narozeniny. Přejme mu všechno nejlepší, hlavně hodně zdravíčka a radosti s naším malým lumpíkem. Více najdete v jejich fotogaleriích zde.

Bugattka ta už absolvovala odhrabávání sněhu a obhlídku parkuru na cvičáku. Daphne ji přijala také naprosto úžasně, ač se toho páníčkové zpočátku dost báli. Bugattka má již také svou fotogalerii zde.

No a pan Bingo, ten už zřejmě doma dělá sem tam i nějakou neplechu, ale ke svě parťačce Jessince se po kastraci snad chová víc než slušně. Už si také hrají a hlavní je, že ho dobře přijala i maminka jeho nové paničky. Bingouškovy fotky zde a i jedno video z Bingovy cesty domů zde.