JAK JSME SLAVILY PRVNÍ SPOLEČNÉ NAROZENINY

 
Ve středu, 20.11.2013, to byl přesně rok, co jsme si po napínavém porodu z Vetcentra přivezli šest malých uzlíčků a ještě po císaři oblblou Brandušku a hrdě oznamovali, že máme štěňátka. Musím přiznat, že i teď, když si na ty chvilky vzpomenu, jsem z toho všeho naměkko a okamžitě se mi vybavuje, jak jsme malé prďolky oživovali, jak jsem brečela, když jsem viděla Brandušku s třesavkou v narkóze a přitom už přikládali k cecíkům malé upírky, jak se jí doma rozjely nožičky a vůbec nevnímala šest malých skřítků a jak já jsem se na ně měla chvilku hrozný vztek…. Tohle všechno bylo a je už dávno pryč. Jediné, co už je pravda, že to jsou pořád moji prďolkové, ale oživovat se rozhodně nemusí, Branduška třesavku stále dostává, ale to spíš z důvodu své nenažranosti a skřítkové už nejsou takoví skřítkové (doma nám zbyla jen jedna malá skřetice Bailice, myšpulinka moje milovaná).

 
No a protože holčičky mají narozeniny krátce po sobě, nadělovala jsem už od těch prvních Bailinčiných narozenin každý den jeden malý dáreček. Samozřejmě jsem pokaždé potřásla tlapkou. Některé dárečky udělaly větší radost Brandušce, jiné zase Bailince, tak snad jsou obě spokojené. Slavnostní zakončení proběhlo v sobotu, na Branďulčiny narozeniny, parádním psím dortíkem. Tentokrát se musím pochválit, žádná vyklepnutá konzerva, ale povedl se sulc, obrala jsem nožičky, přihodila nějaké bylinky, zeleninku, piškoty a vařené žaludky – světe div se, dort šel i bez problémů vyklepnout. Dortík moc nebyl pro holky překvapením, protože samozřejmě po celou dobu výroby dortu asistovaly. Pak už jsem jen shromáždila všechny dárečky, co už dostaly (kupodivu žádný zatím nebyl zničen) + jsem přihodila nějaké dobrůtky, potřásla jsem oběma tlapkou, dala pusinky na čumáčky a došlo na společné pózování a páááák přišel povel „můžeš“. Brandy je už dortový mazák, tak se bez ostychu zakousla do kraje dortíku a hrnula ho do sebe, jakoby týden nežrala. Bailinka takovou velkou slávu ještě nikdy nezažila a musím říct, že mne pořádně překvapila – ona taková divoška na dortík nevěřícně zírala, ze všech stran študovala, pak se osmělila vzít malou ozdobičku z dortíčku a vůbec nevěděla, ze které strany začít. Musela jsem ji až trochu povzbudit. Samozřejmě dortík nesnědly na posezení – vyšel na několik večeří a kupodivu se z něho ani nikdo nepo…. Já se nejvíc pobavila u dárečku – interaktivní hra pro pejsky. Branduška na systém přišla hrozně rychle – ideálně packou otočit nádobku a dobrůtka vypadne. Po chvilce jí to bylo ale prd platné, protože Bailinka, která se snažila na hračku dávat přední tlapky, zadní tlapky, čumáček, po chvilce objevila, že stačí jen číhat až mamka nádobku otočí a pak být jen rychlejší než ona. Branduška tedy zuřivě otáčí nádobky, ale slečna skřítková jí všechno hned po čumáčkem vyfoukne. Ale nebojte, nenechávám Brandušku bez odměny – buď ji odměním já nebo držím skřetici. Bailinka je nejvíc nadšená z díratého míčku, taháme ho teď skoro všude a jsem moc zvědavá jak dlouho jí vydrží další míček, a to nezničitelný (zatím je vcelku). Bazének si necháme až na léto, doufejme, že tenhle bude mít delší životnost. No a další drobnůstky budou postupně nahrazovat hračky a misky na agility a dobrůtky se budou doplňovat do pamlskovníku. Po nadělování a baště si holčičky s plnými pupíky schruply na houpacím křesílku, zatímco panička seděla na tvrdé židli (zbytek bytu je totiž stále ve „výstavbě“).

 
NO A JAK SLAVILA OSTATNÍ NAŠE „ŠTĚŇÁTKA“?
 
BINGO slavil se svou kámoškou Jessinkou a jsem si jistá, že i on dostal v mističce pořádnou baštu, dál vesele agilití, doma se mu pracuje na skoro vlastní půdní vestavbě, kde bude s paničkou a Jessinkou (možná i dalšími zvířátky) kralovat.

 
BUGATTI oslavila narozeniny společně s Daphkou u dortíku, ze kterého zrak přecházel (mým princeznám jsem to radši ani neukazovala). Roste nám z ní krásná slečna žížalková, agilití jak o život i s luxusními náběhy do slalomu a úspěšně ničí (jen občas) nervy hlavně paničce Syse.

 
BENJAMIN slavil jen s páníčky a rodinou. Z toho nejmenšího a nejněžnějšího štěňátka nám vyrostl pan lovec. Páníček si ho v lese nemůže vynachválit, však už společně taky dohledali srnečka i divočáka a zlobí prý jen trochu, když se mu pod čumáčkem objeví nějaká ta háravka.

 
BOND slavil společně se svým harémem a neplánovaně i od jedné ze svých „holek“ dostal malý „dáreček“ – Milada (nebo Vlaďka?) se rozhárala, tak teď tiše trpí. No a k narozeninám si vykoledoval luxusní svítivý canicrossový postroj. To se to bude běhat. Jinak samozřejmě také agilití jak o život – zónečky i slalomy má už pomalu zmáknuté. To bude, panečku, postrach parkurů.

 
BUTCH tenhle mladý pán dostal ke svým narozeninám dáreček nejkrásnější – novou, skvělou paničku a skvělého parťáka Bourbona. V novém domově je sice krátce, ale vím, že lásky, kterou si opravdu zaslouží, se mu dostává dostatek a z našeho nejvíc „ukřičeného štěňátka“ je teď neuvěřitelný mazel a pan maratonista.

 
Tak ještě jednou všechno nejlepší všem!!!