BOND A JEHO HARÉM V PRAZE

Zuzka před nedávnem pátrala po FB po ubytování během školení v Praze, jenže jsem tuhle zprávu nějak prošvihla a když jsem se k ní konečně dostala, už měla nějaké termíny zařízené, ale nakonec slovo dalo slovo a podařilo se nám „na zkoušku“ domluvit tři dny. Jednalo se totiž o výpravu převelikou – nešlo jen o ubytování pana Bonda, ale i jeho Bond Girls, tedy Gerdy (netykavka BOC), Clei (Bonďáskovo PRTí dvojče bez předkusu a pindíka), Isis (PRTka malá vzhledem, velká duchem), Lucie (nalezenkyně basenji maskovaná v těle PRT) a Lili (nejmenší, leč největší mazánek – též nalezenec). Přiznávám, že jak se blížil čas příjezdu, docházel mi trochu humor. Nejvíc jsem se asi obávala Lucidla, o které jsem měla zprávy všelijaké – po jejím objevení se pokoušela z některých psíků nadělat trhací kalendář, ale údajně se to prý zlepšuje. Na klidu mi nepřidávala ani Gerdička, kterou mám stále zažitou z předávky Bonďáska, kdy vzteky, že další PRTí krk bude muset živit, málem proskočila klecí (teď jsou s panem Bondem největší parťáci).
 

 
Příjezd téhle bandy byl naplánovaný na středu večer, ale příjezd se trochu zpozdil (panička prý zabloudila v centru Chodov). Seznamka s mými holčičkami proběhla venku a pěkně postupně – od nejmenšího zla (Bond) po největší zlo (Lucie). Ve výtahu jsem se dost obávala, aby se něco nestrhlo, ale proběhlo to v klidu (jen tedy za neustálého vrkání paní Gerdičky). No a doma se začaly dít zázraky – Bailinka, Brandy a nejobávanější Lucie si padly do oka a řádily celý večer jak černá ruka za občasného přispění i pana Bonda. Lili s PRTkami už jsou na takové divoké hrátky  asi odrostlé, takže se pečlivě probíraly hračkami, kterých je u nás požehnaně a neopomněly upozornit na piksličky s dobrůtkami (nachází se v každé z místnosti vždy v blízkosti klikru). Gerdička vše za občasného povrkávání vše bedlivě sledovala (běda, jak by někdo někomu z její smečky chtěl ublížit). Myslím, že i Zuzula byla Lucií překvapená, dokonce jednou zmínila, že takhle vyhrát si ji ještě neviděla. Mě ale nejvíc pobavil Bond – když přijeli, moc se ke mně neměl. Říkala jsem si, že bude asi podobný jako Bailinka a nemá tedy moc důvěru k „cizím“. Jenže jakmile jsme přišli do bytu, prošel si pár míst (kde stávala ohrádka apod.) a v tu chvíli se mu zřejmě rozsvítilo, že je ve svém rodném hnízdě a od té chvíle z něho byl učiněný mazel, radostně po mně skákal. No prostě úžasný. No a paničky ty u vínka aspoň pěkně pokecaly, ale zároveň jedním okem sledovaly, jestli se neschyluje k nějakému konfliktu. První večer dopadl naprosto luxusně – prostě kámoši jak hrom.

 
Ráno jsem s holčičkami vstávala později než Zuzka – ta už měla dávno vyvenčeno a školila se. V průchozím pokojíčku bylo návštěvní komando, které spokojeně odpočívalo, jen Gerdička strážila dveře a tvářila se, že budeme muset zaplatit výkupné. Stačilo jen houknout a propustka byla vydána. Den jsem strávila s holčičkami v práci, návštěvníci sami doma a musím přiznat, že byli vzorní – nikde žádné škody, jen jsem tedy na upozornění Zuzky, ošéfovala naložené kolínko, aby nebylo v borderčím dosahu. Večer přišla Zuzka dříve, stihla vyvenčit, přeparkovat… Upracované holčičky nebyly tentokrát přivítány úplně nejvřeleji. Doufala jsem, že po hrátkách z předešlého dne už jsou kámošky, ale kdepak. Lucie si asi usmyslela, že když tam strávila celý den, tak teď už jí to tam patří, no a ty moje breberky jsou taková dvě paka důvěřivá, tedy hlavně Baila, když někoho přijme, tak už to pak bere, že jsou kámoši na život a na smrt, jenže to se spletla. Takže došlo k incidentu mezi Lucií a Bailou. Jen byla Bailuška zachráněna, tak se se na ní ještě vrhla Gerda. Musím říct že Bailátko moc nechápalo, co se to najednou stalo, proč najednou nemá skvělou kámošku a chodila pak kolem všech radši obloukem, aby neprovokovala. Večer musela Zuzka s Gerdičkou ještě přeparkovat auto, pro jistotu jsme tedy Lucii zavřely do klícky, rozdaly všem dobrůtky a já osiřela. Musela jsem se smát, když jsem viděla, jaká škatulata s dobrůtkami probíhají. Každý sice baštil svoji dobrůtku, ale zároveň bedlivě sledoval, jestli nezůstane opuštěná nějaká jiná a běda, jak se šel někdo napít, hned mu byla dobrota uzmuta. Jedinou jistotu měla tedy Lucka v kleci. No a ostatní si takhle dali kolečko asi natřikrát (myslím, že první dobaštila Clea, ale zůstala bez kostičky jen chvilku, protože ji zabavila Baile, ta zase Isince, Isinka Brandy, Brandy Bondovi atd. a pořád dokola). Fakt vtipná scénka. Když konečně dobaštili, tak tentokrát se s divokými hrátkami rozšoupli jen moje holčičky s bráškou. Bonďásek měl totiž ten večer mazlící – vnucoval se mi úplně stejně jako ty dvě můry a stejně se po mně povaloval, prostě je poznat, že je to jedna rodinka. Lilinka pobavila další probírkou hraček – fakt jsem se pobavila, když jsem ji viděla zanořenou do bedýnky a pak táhnout jedno z našich nejdelších přetahovadel. Po návratu Zuzky (dokonce dvojím, skleróza hold někdy bolí) došlo na nejhorší, a to dávno domluvené stříhání drápků Bailince. Ta byla chuděra tak v šoku, že se nestihla ani moc bránit. Zbytek večera/noci, už proběhl v poklidu, ale tentokrát už byly vztahy trochu napjatější – Lucie chtěla asi ospravedlnit svůj výstup při našem návratu a navázat na předešlý večer hrátkami, ale moje brebery jí už moc nevěřily.

 
Poslední společné ráno jsme si musely opět trochu vybojovat průchod pokojem (houknutí stačilo) a když jsem otevřela, musela jsem se fakt smát, jakým způsobem se návštěva usídlila v pelíškách. Gerdička si vybrala nejnovější, leč nejmenší pelech, Lucie s Isinkou a Bonďáskem pro jistotu hlídali na sedačce paničky tašku, aby je tam náhodou večer nezapomněla, Clejči velikost pelechu v kuchyni asi docela odpovídala a největší pelíšek ze všech okupoval drobínek nejmenší Lili. Musím říct, že všichni vypadali pořádně znaveně – netuším, co tam v noci se Zuzulou vyváděli. Večer se nám podařilo Zuzku s psíky ještě zastihnout doma. Opět se opakovala situace z předešlého dne s tím rozdílem, že tentokrát to od Lucie slízla Branduška a protože mi bylo jasné, že hned po osvobození po ní půjde Gerda, tak už jsem byla připravená (Branďulka tedy dostala jen od jedné na tlamu). Pak už jsem jen Zuzce pomohla s věcmi do auta, rozloučila se hlavně s naším Agentem a mazala domů konečně balit na vytoužené hory, zatímco holčičky asi byly docela rády, že konečně mají celý byt a svou paničku zase jen pro sebe.

 
Co říct závěrem. Trochu jsem se téhle akce obávala, ale první večer mě zvířátka namlsala, škoda, že si to pak pokazily. Takže si nejsem jistá, jestli příště dokážu být zase odvážná – škoda, že Gerda s Luckou nejsou takoví pohodáři jako Bonďásek (takových bych si nechala i 10 na hlídání) nebo Clea s Isinkou. Každopádně jsem ráda, že jsme to všichni zvládli, žádná krev netekla, psychické újmy nikdo neutrpěl a jsem bohatší o další zkušenost.