Zdravíme všechny po parádním víkendu. I když počasí žádná sláva, tak na chaloupce nás navštívilo sluníček hned několik, a to Chilli, Deen a páni Archie junior i Archie senior (ten nám předvedl svoji paničku těhulku i taťku čekatele). Původně jsme tak velkou slezinu ani neplánovali. Byli jsme dohodnuti jen s páníčky od Chilldy a Deena, ale nedalo mi to a v pátek jsem rozeslala e-mail i ostatním, že kdo by se chtěl zastavit na chajdě, ten bude srdečně vítán. No a bylo to.
SETKÁNÍ S NAŠÍM A VRHEM NA CHALOUPCE
Všichni byli naprosto báječní a krásní – jen ta výška… ehm, ehm. Nejdrobnější ze všech byl totiž chudák taťka, ale ten se rozhodně nenechal nějakými PRŤousími nohejly zahanbit a ukázal jim jak se správně asi 1000x za sebou dá chytit míček a jak by správně mělo vypadat vyhrabávání myšek. Ještěže jsme se na loučce nezdrželi moc dlouho, protože jinak by po nás za chvíli zůstaly jen krátery jak po výbuchu sopky. Dopoledne jsme podnikli krátký výlet k Vysokému kameni nedaleko Smrčné, kde se část naší smečky pořádně vyblbla a unavila.
V chaloupce jsme pak všichni během malého občerstvení nabrali síly na další výlet k Rybníku Hubertka, kde se konaly řízkové hody. Příjezd k Hubertce byl náramně vtipný – nikdo z nás totiž netušil, že tu mají takový malý safari park. Takže vypuštění pěti teriérů mezi králíky, zajíce, vietnamská prasátka, kohoutky, slepice a morčátka (bůhví, co tam ještě nebylo) způsobilo docela velký poprask a myslím, že v okolí nebyl nikdo, kdo by o našem příjezdu nevěděl. Každopádně se nelekejte, protože naši hafánci jsou mírumilovná zvířátka, tak nedošlo k žádnému zardoušení ani ničemu podobnému, jen je tak trošku prohnali. V hospůdce jsme si dali všichni do nosu a pak se vrátili zpět na chajdu. Jak už jsem psala, tak všichni byli úžasní a moc mile nás překvapili ukázkovými cviky „k noze, sedni atd. atd.“. Je vidět, že páníčkové se snaží a uvědomují si moc dobře, co mají doma za divousy.
Tímto děkujeme všem zúčastněným za parádně strávenou sobotu! Nyní se můžeme jen těšit na další pořádný srazík a tentokrát snad se všemi – jednohlasně bylo odhlasováno, že bychom naše setkání mohli udělat jako putovní (jednou v Praze, příště v Plzni, Havířově, Bratislavě, Budějkách). Snad s tímto návrhem budou souhlasit i ostatní.