NEDĚLNÍ ŘÁDĚNÍ S REBELÍKY, BUTÍKEM A ARCHIEM

 
PARUKÁŘKA S REBELÍKY

Na pátečním tréninku flyballu jsme se s Luckou a Kájou dohodly na nedělním venčení pejsků. Kája nám s Luckou sice udělala trochu čáru přes rozpočet ranním vstáváním (kdo mě zná, ví, že setkání v neděli v 10 hod dopoledne odmítám), ale nakonec jsme se přece jen pochlapily a vyrazily. Protože jsou na Praze 3 parkovací zóny, pojaly jsme venčení socializačně a Bailinka se poprvé projela tramvají. Zatím se jich nikdy nebála, dokonce mám občas pocit, že by je i docela ráda lovila. Cesta tramvají tedy proběhla na výbornou (samozřejmě za pravidelného odměňování). Do parku jsme dorazily samozřejmě poslední (kdo mě zná, ten ví….). Holčičky jsem měla pro jistotu na rozdvojce, netušila jsem, kdo nebo co číhá za bukem. Číhali tam bordeří kluci a Blaženka. Všichni se hned vrhli vítat Brandušku a náš nový přírůstek. Brandy chtěla za pejsky, šokovaná Bailinka couvala, takže došlo k dalšímu škrcení a kvičení hned na začátku (pomalu si už ale zvykám). Netrvalo dlouho a i Bailinka řádila s ostatními, ale držela se především maminy, která ji zasvěcovala do venkovních psích her a radovánek. Bailátko musím moc pochválit – celou vycházku vzorně poslouchala, přivolání luxusní. Dokonce se po chvilce odvážila i k obří Blažence – ráda by si čmuchla, jestli je to opravdu holka, ale nožičky nedosáhly až do inkriminovaných míst. Jednou ji dokonce Bláža načapala a jak se otočila, to bylo křiku…., ale protože to je teriérka, za chvilku se už odvážně o klacek s Blážou přetahovala. Bordeří kluci stále vyžadovali nějakou činnost – potřeštěné teriérky a Blaženka krmící se klacky, je moc nezajímali, ale nakonec si každý svou činnost našel – Dastík si dával „bejdi“ kolem stromů a Barník se těšil z každé hroudy sněhu. Káju s klukama a Dušanem jsme doprovodily na konec Parukářky a pak se vydaly pěšky i s Luckou a Blážou až domů. Pro Brandušku to nic není, ale Bailinka si myslím, že musela být pořádně uťapkaná. Doma také hned lehla a spinkala.

 
STROMOVKA S BUTÍKOVCI

Nepospala si ale moc dlouho, protože panička mezitím dohodla setkání s Míšou, Butíkem (Symetráčkem) a jeho kámoši Cameronem a Barnym. Tentokrát jsme vyrazily autem a sraz byl u fontány. Musím přiznat, že jsem původně myslela, že u Křižíkovy fontány a pořádně ve mě hrklo, když jsem viděla, že Matějská pouť je v plné proudu. Naštěstí se jednalo jen o fontánu před vchodem. Míša s klukama dorazila zároveň s námi. Během čekání na Barnyho s paničkou Anetou (sestřička paničky Míši) se naši prckové, ale i postarší osazenstvo, pořádně rozjeli. Butík skákal na Bailinku – chtěl ji prznit, po chvilce se to otočilo, ale neměla takovou výdrž, takže většinu času byla Bailinka przněna vlastním bratrem. Camík, zřejmě zahanben svým mladším parťákem, dlouho neváhal a rozhodl se obšťastnit Branďulku. Chudák matka od 12 dětí marně se snažila vysvětlovat, že po intimní stránce s ní už nic nebude. Zkoušela to po dobrém (například společným tanečky), zkoušela to po zlém (vyceněnými zuby), ale nic naplat. Myslím, že pohled to musel být k popukání –  za bouřlivého povzbuzování „trhačů“ lístků u vstupní brány na Matějskou (ti vypadali spíš jako vyhazovači odněkud z báru a nakonec projevili vážný zájem o naše nakrejvače pro jejich zřejmě bezpapírandu – tůdle nůdle, ještě to tak…., ale na osvětu jsem neměla sílu), Brandy unikala Camíkovi a drobná Bailinka se snažila odolat velkému bratříčkovi. Myslím, že obě holky od urputných milovníků zachránil až příchod Barnyho, který naštěstí žádné choutky neměl, protože nevím, jak s ním by si moje princezny poradily (Barny = pořádný australský ovčák). Pomalu jsme se tedy všichni přesunuli do Stromovky – tam vypuklo hotové peklo. Bailinka se trochu otrkávala, přece jen nemá Barnyho zmáknutého jako Butík, který mu občas visel na chlupech na krku. No a Brandy ta si hrála na neposlušnou ovečku, metala taková ta svoje praštěná kolečka a Barny z ní šílel (i s visícím Camíkem a Butíkem na krku) – občas se mu podařilo Branďuli pořádně štípnout, až hodila pořádný kotrmelec, ale jen se oklepala a prudila dál potvůrka. Když se dostatečně vyběhala, věnovala se především svým potomkům, které učila přetahování o klacík, aportování (v životě neaportovala, nevím, kde se to v ní bere) apod. Musím říct, že v neděli odpoledně tu bylo pořádné množství pejsků, takže naši smečku každou chvíli někdo vyrušil nebo zaujal. Někteří cizáci ovšem jen nevěřícně zírali a couvali, když se k nim naše teriéří komando přiblížilo. Když už bylo vidět, že toho prckové mají docela dost a hlavně se začali třást zimou, otočili jsme to zpět k východu, udělali společné foto a frčelo se domů. Bylo to moc příjemné setkání, ráda jsem Butíka viděla, i když ze začátku ze mne extra nadšený nebyl (nakonec jsem ale byla oblízána od hlavy až po paty) a ke konci koukal, aby už byl doma. Z Butíka roste pořádný pan pes – proti Bailince to je pořádný kus chlapa a takový nebojsa. Taky jsem konečně poznala Camíka – přesně jak jsem si ho představovala – krásný, pohodový a zároveň pošahaný teriérek, a tak to má být. Holkám moc děkujeme za krásné fotky.

 
ARCHOUNKOVA NÁVŠTĚVA

Po příjezdu domů nám v patách přišel Archie i s páníčky. Musím tedy říct, že panička Peťka se pěkně zakulacuje. Archie prý o miminko pravidelně pečuje – bříško  olizuje a snad i poslouchá, co se to tam děje. Jsem na něho moc zvědavá, až se prcek narodí jestli bude nebo nebude žárlit. Bailinka Archounkovu přítomnost celkem sabotovala – asi byla pořádně utahaná. Branduška se chvíli snažila, ale nakonec únavou také odpadla, a tak se chudák Archie musel zabavit sám (pískací oslík byl naštěstí včas zabaven). S páníčky jsme příjemně pokecali a domluvili, že brzy musíme spáchat takové nějaké společné venčení.

Děkujeme všem za milou společnost a parádní řáděníčko, na které se můžete podívat v našem krátkém videu!