NÁVŠTĚVA VNOUČKŮ – B VRH MORAVSKÉ ŠTĚSTÍ

Jak už jsem zmiňovala v předešlém článku, hned po vyhlášení Ratenických zkoušek jsem vyrazila směr Havířov za vnoučky. Na prcky jsem se hrozně těšila a protože máme kalendář děsně nabitý, hrozilo, že bych je při celovíkendové návštěvě už nemusela vidět všechny pohromadě. Volní zatím zůstávají Baltazar, Bastien a Benjamin – více o nich najdete na www.moravskestesti.webnode.cz !!!

 
Cesta byla sice dlouhá, ale stála za to. V Havířově nás přivítala pořádná smečka malých nezbedů v čele s maminou Aiminkou. Měla velkou radost ze mě, z Brandušky (tedy její maminky), na Bailinku (nevlastní sestřičku) se moc nadšeně netvářila, ale nakonec ji do party přijala, ale pod neustálým bedlivým dozorem. To ovšem Bailince nezabránilo, aby si s prcky nehrála nebo jim dokonce nekradla hračky. Myslím, že nechat ji chvilku bez dozoru jen s prďolkami, naučila by je během chvilky pořádné rošťárny. Takhle stačilo pár minut a píďata už okusovala kabely, škubala ovčí kůži apod. Ještěže tam byla Branduška, která se zpočátku na prcky úplně netvářila, ale když zjistila, že se fakt jedná o pět pindíků, uklidnila se, protože ví, že pindíkům panička dokáže odolat a nepovezeme si domů žádného dalšího prudiče (Bailinka totiž vydá minimálně za dvě taková písklata).  Večer jsme se s dopělačkami a jednou puberťačkou vydali na zahrádku do hospůdky. Tady se probralo, co šlo – hlavně události posledních dnů, dostala jsem hromadu tipů a doporučení a co čert nechtěl, v hospůdce nás zastihlo hned několik ohňostrojů – Branduška nervově v háji, Bailinka si ani ničeho nevšimla a Aimulka si dál spokojeně povrkávala na všechno, co se hlo.

 
Ráno nás Aiminka protáhla svou adrenalinoou naučnou stezkou. Cestou Bailince vysvětlila, jak se má chovat v lese, takže Bailák si další výlety od paničky odpustila a držela se hezky u mě. Na naučné stezce jsme s přehledem zvládli cyklisty, s těmi není problém. Slepičky a kocour na cestě také přežili (Bailinka už v tu dobu byla dávno dávno na vodítku, pro jistotu) a z kozlíků za plotem byla Baila zpočátku nesvá, ale nakonec se odvážila přiblížit k trkajícím růžkům. Dopoledne bylo věnováno ňuchňání a mazlení s pány teriérky. Musím říct, že jsme si to pořádně užily – aby taky ne, však muckání s pořádnými chlapáky si dlouho neužijeme. Musím říct, že kloučkové jsou naživo daleko hezčí než na všech fotkách, neuvěřitelní mazánci a zároveň rošťáci – prostě teriéři jak mají být. Oproti našim štěňátkům z vrhu B se mi zdají daleko klidnější (i oproti Ačkovému vrhu Moravské štěstí). Nedokážu říct, koho z nich jsem si nejvíc oblíbila – každou chvíli jsem měla jiného oblíbence. Aiminka se o prďolky moc hezky stará, a to i přesto, že už je nekojí. Prošla si eklampsií a štěňátka se tedy musela odstavit. Rozhodně ale nijak nestrádají, už vesele BARFují a v mističce se pěkně nimrají (chudáci naše holky neBARFistky na granulích, těm jen tekly sliny).

 
V době oběda šílení Aiminčiny páníčkové vypustily rozelku Rózu. Přiznávám, že jsem byla hodně nervozní, co to udělá s Bailinkou. Rozelka se naštěstí uhnízdila nahoře na zácloně a nehýbala se – v pudu sebezáchovy. Baila byla tak zaujatá přípravou oběda a nakukováním do štěněčí ohrádky, že si jí, zaplaťpámbůh, nevšimla. Po obědě přijeli prcky omrknout zájemci z Prahy – staří známí, kteří měli před nedávnem zálusk na Bonďáska. Holčičky jsme raději zavřeli v pokoji (ne, že by si je snad vybrali, ale aby při výběru byl klid a ty dvě mazlivky se nedraly zájemcům na klín). Vůbec jsem jim nezáviděla ten výběr. Po chvilce byli favoriti dva – Barnabáš a už zadaný Bart (Bart = Bartoloměj a půjde do Bartolomějské v Praze), takže výběrové řízení vyhrál Barnabášek. Páníčkové jsou velcí sportovci, myslím tedy, že se maličký u nich rozhodně nudit nebude. Moc se na něj těším, protože páníček bude maličkého brát občas do práce, což je na jednom patře v našem domě. Holky se tedy s rodinným příbuzným budou pravidelně vídat. Třeba se nám poštěstí i nějaké hlídání.

 
Po návštěvě jsem pomalu pobalila všechny věci a holčičky, které už si dávaly velký pozor, abych je tu náhodou nezapomněla a vyrazili jsme všichni (tedy bez píďalek) na výlet k Jezu Vyšní lhoty. Při návštěvě Ačkového vrhu jsme tu už jednou byli, ale tehdy strašně lilo. Tentokrát nám počasí přálo. Hafulky se vyběhaly do sytosti – nejšťastnější byla asi Aiminka, která mohla na chvilku vypustit mateřské povinnosti z hlavy. Pořádně prohnala Bailinku, Bailinka zase jí a společně Brandušku. Došlo na několik klacíčkových bitev, Bailinky koupání (a že zrovna teplo nebylo). Pozdní odpoledne jsme zakončili na zahrádce u pivečka. Já u nealka, protože jsme měly před sebou dlouhou cestu do Prahy. Přiznávám, že se o mě pokoušely mrákoty, když jsem zjistila, že nás čeká domů téměř pětihodinová cesta, ale nakonec jsme to zdárně zvládly, i když skoro celou cestu pršelo. Holčičky v boudičce ani nemukaly – zřejmě je ta štěňátkovská návštěva pořádně zmohla.

 
Tímto moc děkujeme Aiminkovcům za vřelé přijetí, včetně oběda a jiného občerstvení, narychlo objednané návštěvy. Doufám, že Vám to budu moct brzo oplatit. Jako vždy mi u Vás bylo moc fajn. Prckové jsou úžasní, Aiminka též a posíláme Vám všem velikánskou pusu!!!