BARNABÁŠ MORAVSKÉ ŠTĚSTÍ – PRVNÍ SETKÁNÍ

No a protože se již aktivně zapojuje do pracovního procesu, tak babička s tetičkou provedly první kontrolu v práci! Jejich nástup byl vynikající – vyvenčená Bailinka si po příchodu okamžitě označila plínku, Branduška vylila vodu, pak si princezničky hrály samy, jakoby tam nebyl. Jenže nebyl by to správný teriérek, aby neupoutal jejich pozornost – za chvilku řádili všichni tři. Ideálním místem pro jejich dovádění byla ďoura pod sedačkou, kde probíhaly největší bitky a honičky – Barnabášek byl ve velké výhodě, Branduška v největší nevýhodě, ale i ta se pod sedačku nakonec nasoukala. Bohužel se mi povedlo vyfotit jen pár mazanin.

 
Pro druhé setkání jsme zvolili příhodnější místo – náměstí Míru, aby se chlupáči mohli pěkně vyběhat na travičce. Tentokrát se účastnila i panička Barnabáška – jak to tak bývá, tak z páníčků bude asi právě ona ta přísnější. Na volno běhal i malý Barnabášek – jeho páníčkové se totiž domnívali, že holčičky mají přivolání lépe zvládnuté nežli on a maličký se tedy bude držet jich (já takovou jistotu, hlavně v případě Bailinky, neměla). Ze všech tří nejlépe poslouchal Barnabášek – holčičky trpí slušnou nedoslýchavostí. Zavzpomínala jsem si tak na staré časy, kdy i Bailinka byla Hujerka a přiběhla jen jsem na přivolání stačila pomyslet. Upozornila jsem tedy páníčky, že mu to asi dlouho nevydrží – nevěřili a že prý bude mít přivolání vždy skvělé. Nechci jim kazit krásné ideje, ale za takové 3 měsíce se zkusím znovu zeptat (však už teď se intenzivně zajímal o holuby, kterých je na Míráku spousta). Branduška ta se většina času držela u pamlskovníků, ale občas se i ji podařilo rozběhat. Bailinka si hrála na velkou tetu a snažila se maličkého vychovávat, koza jedna bláznivá.

 
Jsem moc ráda, že toho malého fešáka máme tak blízko a budeme moct sledovat jak lumpík roste a podávat pravidelná hlášení paní chovatelce. Pro začátek – Mončo, je v těch nejlepších rukách!