Po stráááášně dlouhé době se nám povedlo setkání s naším milým Albínkem (Albert) a jeho paničkou Petrou.
SETKÁNÍ S ALBIM
Protože ten den bylo šílené vedro, zvolili jsme setkání u rybníka – docela vtipné, když se dvě blondýny domlouvají na setkání na půl cesty mezi Prahou a Plzní. Nicméně to dobře dopadlo a podařilo se nám srazit skoro včas u hřbitova Sv. Štěpána. Odsud jsme si došli už jen kousek ke Štěpánskému rybníku. Brandy s Albim řádili jak utržení ze řetězu až k večeru únavou padli (Albatrůsek je stejný mazel jako mamina). Příležitostí pro focení byla spousta, jenže paničky a páníček jen kecali a kecali a kecali, takže fotek tentokrát moc není.
Petra mě hodně překvapila, že přešla na jiný agility cvičák a díky novým trenérkám se dostala k pozitivní motivaci. Vzhledem k tomu, že jsem z posledního semináře o pozitivní motivaci měla pěkně zamotanou hlavu, hltala jsem každé slovo a i v praxi jsem viděla jak to Albimu jde. Pokroky dělá velké a zdá se, že pozitivní motivace vyhovuje oběma. Na agility parkurech je tedy zatím nějaký čas neuvidíme, ale až se všechno „pozitivně“ naučí, tak myslím, že budeme všichni zírat. Albi mě také strašně překvapil, protože za tu dobu, co jsme ho neviděli hodně posílil, osvalil se a postavou je celá mamina – prostě pořádný PAN pes a krásný, jako všechna naše štěňátka, samozřejmě. Petra zase byla překvapená jako vyrovnaná Brandy je (no nevím tedy, takové pometlo moje zlaté).
Albínek nás asi nejvíc pobavil, když se šel chudák napít do vody a tam sebou mrskl pořádný kapřík. Ač je to pejsek nebojsa, tak kapr ho pořádně vyděsil a Albi překonal všechny rekordmany ve skoku do výšky. Samozřejmě pak na milého kapříka štěkal o sto šest, naše Branduška nesmí nikde chybět, tak za chvilku blafala s ním, ačkoliv vůbec nevěděla na co štěká. Oba dva byli ale k sežrání. Petra nám vylíčila spoustu dalších, vtipných Albatrůskových příhod. Pořádné éro tedy Branduška porodila.
Škoda jen, že ten čas tak utíká – povídání a kochání se naším krasavcem uteklo jako nic. Už teď se moc těšíme na další setkání – zřejmě až při návštěvě štěňátek, tedy pokud se Brandy nakonec rozhodne vůbec hárat. Petře i Albimu děkujeme, že si na nás udělali čas, bylo to moc milé setkání, vymazlení jsme do aleluja a velký dík i za navnazení na pozitivní motivaie. Budu s tím muset konečně něco udělat, protože to nadšení jim fakt závidím, ale nejsem si jistá jestli to dokážu – já nedočkavá, netrpělivá a tak trochu i skeptická.