O víkendu se uskutečnilo naše první velké setkání psí setkání, a to setkání téměř celého vrhu A společně s mamkou a taťkou. Na setkání bohužel chyběla jen Angie. Ale vezmeme to popořádku.
1. RODINNÉ SETKÁNÍ SE ŠTĚŇÁTKY Z VRHU A
Ubytování pro celou naši smečku se podařilo sehnat v penzionu Pohádka ve vesničce Hluboké nedaleko Vírské přehrady. Vesnička byla kouzelná, nikde žádná auta a jen pár místních starousedlíků, vypadalo to, že jsme na konci světa. Příjezd účastníků byl leckdy velmi dramatický – náš samozřejmě nejdramatičtější. Kdo by čekal, že v okolí Vysočiny je hned několik vesniček Hluboké… Jako poslední jsme tedy dorazili my, a to v nočních hodinách. Hafíci už byli pěkně rozdovádění a mamulka Branduška do jejich řádění hodně rychle zapadla. Páníčkové mezitím povídali, popíjeli a největší zábavou bylo asi vyprávění veselých „rodinných“ historek a pozorování těch našich draků. Měla jsem hroznou radost, že si všichni páníčkové padli do oka a každý si měl s každým co povídat. Spát se tedy šlo hodně pozdě, přesto nás hafánci poměrně brzy ráno začali budit, nemohli se dočkat, co pro ně páníčkové na nový den nachystali.
Po vyvenčení a snídani se vyrazilo k nedalekému rybníku, kam za námi dorazil i taťka Archie s malým Vojtíškem a jako vždy poslední posledňáček Albi. Když se naše vydřičky dosytosti vyřádili ve vodě a páníčkové Chillinky na Brandy vymysleli fintu jak ji naučit „válej se“, vyrazili jsme na nedalekou rozhlednu Karasín (707 m. n. m.)- někteří z nás se tam spíš vyškrábali a pak s údivem zírali, že z druhé strany na rozhlednu vede krásna příjezdová cesta. Ale co, alespoň jsme utahali nejen sebe, ale i hafíky, kteří večer tolik nevyváděli a někteří z nich zaspali dokonce i šílenou bouřku, která nás na poměrně dlouhou dobu odstřihla od elektriky. Ale takové posezení při svíčkách bylo také moc příjemné.
Poslední den jsme se bohužel probudili do šíleného lijáku, takže už nedošlo na původní hromadně plánovanou návštěvu hradu Pernštejn. Ještě předtím než odjeli Archie sr., Deen, Chilli a Albi jsme se pokusili o hromadné, rozlučkové foto, které se kupodivu povedlo na výbornou, i když to tak zpočátku moc nevypadalo. Poté došlo na loučení, které proběhlo po terriérsku – kdo má nebo zná terriéry – si zřejmě dovede rozloučení představit, mne jen mrzí, že jejich rozlučku nemá nikdo natočenou.
Poté jsme se s Archiem jr. a Aimy vypravili na nedaleký hrad Pernštejn, kde jsme nejen prošly celý areál, ale i se pořádně nadlábli, pejskové si naposled zařádili a všichni vyrazili k domovu.
Podle reakcí všech „účastníků zájezdu“ se akce moc povedla, všichni z ní byli nadšení a vzhledem k tomu, že nikdo nemusel na veterinu na šití – jen sem tam došlo k vyříkávání nějakých restů z mládí, bylo rozhodnuto, že příští rok si tuto akci musíme zopakovat, ale tentokrát snad uz v kompletní sestavě, tedy i s naší Angulkou. Chtěla bych tímto všem poděkovat za parádně strávený víkend a i za dárečky, které jsme dostali a samozřejmě musíme poděkovat i celému personálu penzionu Pohádka, že to s námi vydrželi. Děkujeme!
AIMINKY FOTOGALERIE
ALBÍKOVA FOTOGALERIE