KADEŘNICKÝ SALÓN A TENISÁKOMÁNIE

Bailinka mi vždy na zimu trošku zaroste, zachlupatí nejen na hlavičce, ale i po těle a na jaře zase „vypelichá“, tentokrát se tak nestalo, takže jsem měla doma pořád rozcuchanou střapatku. Je docela možné, že nevypelichání způsobila loňská kastrace. Trimování mi už nějaký čas leželo v hlavě a po nemístných připomínkách FUNatické Káji, že „prý, proč jí to ošklivé chmýří neodstraním“, jsem se rozhodla a objednala ji ke kadeřnici. 😀 Klárka s Falcem mi poradili úžasnou paní na Barrandově. Už jak jsem se objednávala, říkala jsem paní, že se jedná o pár chlupů a že do půl hodiny bude hotovo. Paní nevěřila. Do vytřeštěné Bailinky se nejdřív pustila trimovacím nožíkem, ale pak uznala, že rukama to půjde lépe – to bych sice možná taky zvládla, ale pekelně z toho bolí ruka a hlavně bůhví, jak by chuděrka pak vypadala. Zoufalé pohledy Bailinky si asi dovedou dobře představit jen ti, co ji dobře znají a vědí, jak moc „miluje“, když na ni sahá někdo cizí a ještě jí u toho škubat chlupy – to byl úplný vrchol. 😀 Ocásek jsem nechala špičatý – mně se tak prostě líbí víc než kulatý. Fousky jsem samozřejmě chtěla nechat, ať ji mám za co tahat, jen jí byly maličko zkráceny ty oslintané licousky. No a během cca 20 minut se ze střapatého káčátka vylouplá krásná atletka – chlupy už jí teď nebudou v běhu brzdit. A kdybyste viděli jak prokoukla – kromě mě si všimla ještě paní sousedka, že je Bailinka jiná a je taková čistší, prostě fešanda moje.

Protože si na nás paní (oproti mému varování) udělala čas hodinku a půl, říká najednou „ať hodím na stůl i Brandušku“. Moc jsem nevěděla, co s ní paní bude chtít provádět, ale jak řekla, tak jsem udělala. Je fakt, že Brandy teď strašně pelichá, tak pak paní napadlo, že má nějaký super šampon, po kterém lépe pouští chlupy. Brandinka to tedy měla i s koupelí – tvářila se dost podobně jako dcerka, občas se paní snažila ukecat na mazlení, ale neměla šanci. Za cca hodinku jsem vypadla jak cukrář s dvěma našamponovanýma krasavama – to se budou fešáci otáčet. Bailinka si ale jistě myslí, že s dikobrazem na zádech jí to slušelo víc.. 😀 Sama jsem zvědavá, kdy se k paní vrátíme, jestli bobina zaroste dřív než před zimou anebo ji čeká další salón zase až za rok.

No a jako bonus, pokud čtete takovouhle blbinu o první návštěvě psího kadeřníka, přidávám fotky a video z Bailinčina řádění s ikeáckým tenisákem. Když jsem ho před lety koupila, málem jí vypadly oči z ďůlků, ale za cca tři dny ji megatenisák omrzel. Tento týden si na něho najednou vzpomněla a s velkou slávou mi ho donesla na házení, když se mi házení omrzelo, držkovala a provokovala. Protože jsme s Branduškou byly neoblomné, zkusila to na nás s normálním tenisákem – netrvalo dlouho a Branduška se nachytala. 😀 Nenechte se ale mýlit – Brandy není tenisákový maniak, jen ji baví prcka prudit (to ostatně mě taky), takže si míček nakonec nechala dobrovolně sebrat, ale chvilku ji potrápit musela. Doma máme i pidi tenisáček, ale na ten tentokrát nedošlo (jindy ho ale pravidelně lovím zpod sedačky).

Tak toť konec hlášení od teriéřích holčiček. 😉