KUNČICE 2011

Zhruba před rokem se na mne obrátila Markéta (od Flipíka a Robina) jestli bysme neměli zájem vyrazit s nimi na zimní dovolenou, protože jim chybí plný počet účastníků a shánějí někoho „bezproblémového“ – potěšující informace, že naše Brandy family je bezproblémová. Po domluvě s páníčkem jsme na tuto nabídku kývli a pak už nezbývalo nic jiného než se těšit.

Měla jsem trochu obavy z neteřinek Markéty, ale ukázalo se, že to byla naprostá mýlka, protože holčičky jsou skvělé, pohodové a navíc už je má Markéta „vycvičené“ na šetrné zacházení s pejsky. Dalšími účastníky byla Jana s Pepou – Janu jsem trochu znala z agility závodů a tréninků, o Pepovi jsem slyšela spoustu vtipných historek – NEZKLAMAL. O skvělých pejskách Robinovi, Flipíkovi a Nettynce se už vůbec nemá cenu zmiňovat – to jsou skvělí Brandulčini parťáci.

Protože nám počasí neuvěřitelně přálo, trávili jsme každé dopoledne na místní sjezdovce (téměř za chalupou) a odpoledne jsme se snažili zabavit nějakými pěknými výlety. Bohužel se nám výletování pokaždé trochu zvrtlo a vyráželo se poměrně pozdě (přece jen uspokojit ulrichovsky žaludek zabere hodně času). Jedním z výletů byla nevinná procházka směrem ke Kralickému Sněžníku. K vrcholu nám už moc nezbývalo, ale čas byl neúprosný, a tak se nám s Markétou nakonec podařilo přesvědčit našeho páníčka, že výšlap až na Kralický Sněžník je nesmysl. Byl hodně zklamaný a pomsta netrvala dlouho – ztratil se nám v lese (málem i s Branďáskem, ještěže je to paničky závisláček a vrátila se za mnou). Než jsme se našli, bylo už opravdu šero, dolům jsme došli za tmy, ale moc spokojení, pejskové parádně vyběhaní.

Markéta o výletu básnila tak vydatně, že se s námi na další výlet vydala i Jana s Pepou na malý okruh kolem Branné. Pepa se vybavil řádně – zhruba v polovině cesty, kdy jsem nabízela na zahřátí placatku s Jagermeistrem, se totiž vytasil s lahvinkou vína. Naštěstí se nám podařilo mu to rozmluvit, a tak se raději kochal přírodou. Kochání to bylo vydatné a tak zanedlouho opět přišla tma, my jsme opět zbloudili z cesty, začaly se ozývat divné zvuky, stop nejen srnek, zajíců, ale i divočáků přibývalo a my se snažili dostat nejkratší cestou dolů. Jako průzkumník se nabídla Markéta a vrhla se ne po hlavě, ale rovnou po zadku do tmy pod elektrickým vedením. Krve by se v nás nedořezal a napjatě jsme poslouchali, co se bude dít. Naštěstí sráz pod elektrickým vedením nekončil žádnou propastí, ale cestou. Pořádně jsme si odfrkli a do černočerné tmy jsme naskákali i my. Všichni dolů frčeli jak o závod, jen já, trubka, neměla lyžařské kalhoty, ale manžestráky, tudíž jsem se spíš jen posouvala vpřed a hrnula sníh. Rozhodla jsem se to tedy seběhnout. Jana měla trochu starosti o Pepu, ale ten všechny překvapil a dolů nakonec také přifrčel po zadnici. Po chvilce jsme se trochu zorientovali a vyrazili směr nádraží, kde bylo zaparkované auto. Myslím, že si všichni pořádně oddechli. V chaloupce, kde už o nás Verča s Tomášem měli pomalu strach, líčili všichni spoustu zážitků.

Tomáš, akční to človíček, tedy druhý den nelenil a rozhodl se vyrazit na výlet s námi (zřejmě čekal opět nějaký adrenalin). Tentokrát nás čekal výlet na vrch Palaš. Co bysme si prodlužovali cestu po nějakých turistických značkách – vyrazilo se vzhůru rovnou po sjezdovce a stejnou cestou dolů. Tomáš s Nikolkou objevili v dřevěném přístřešku igelit, nasedli na něj a drandili dolů až se za nimi prášilo. Ono se vlastně prášilo skoro za všemi, až na mě – opět jsem vyrazila v pitomých, nekouzavých manžestrákách, takže jsem se nejdřív pokoušela přísuny trochu rozjet, poté jsem sundala i bundu, uvázala ji kolem pasu a opět nic, nepomohla ani pláštěnka z batohu. Poslední naději jsem vkládala do Brandy – sebrala jsem jí obleček, ovšem ani po tom to dolů nejelo. No prostě zoufalec na sněhu. Dolů jsem tedy opět došla – k náramnému pobavení všech. Páníček celou akci natáčel a musím přiznat, že při večerním promítání videa, měly některé dámy problém, aby včas doběhly na záchod. Prostě jsem byla za vrchního šaška celé výpravy. Ale co, aspoň byla sranda. No a příští rok ze sebe lyžařské (klouzavé) gatě nesundám.

Kromě lyžování a výletů jsme se také každy večer snažili zabavit společenskými hrami. Velký úspěch měla naše Věž a neuvěřitelně kruté boje probíhaly u Člověče, nezlob se!

Byla to báječná dovolená, těšíme se na příští rok!