ZASE MARODÍME S DRÁPKEM

[Ukázat prezentaci]

Před nedávnem jsem tu psala o Bailinčině prvním tréninku po kastraci, kdy si napůl vytrhla drápek. Tehdy jsem ještě jásala, že se ho podařilo zachránit a drápeček se pomalu hojil. Skoro měsíc poté na agility zkouškách opět drápek povytržený a navíc prasklý napříč. Tentokrát držel o něco lépe než minule, ale já se už rozhodla a sama jsem doktorovi řekla, že drápek půjde ven. Bohužel to bylo na oblbovačku a trhání i s článkem prstíku (miniaturním), ale já nelituju. Takhle bych tam s tím drápkem mohla běhat každý měsíc, jednou už byl porušený a dokud by neodrostl, trápila by se s ním furt dokola.

Musím říct, že Bailinka je vzorný pacient – vůbec neměla tendenci bakuli, co jí pan doktor na nožičce udělal, sundavat (v tom se naštěstí nepomamila, Branduška by to sundala po pět minutách). Bailinka má ale jinou specialitku – na nožičku od té chvíle ani nestoupla. První kontrola proběhla asi po třech dnech, obvaz byl nedotčený, to pak doktor ještě pochopil a poté, co udělal novou bakuli (na to padl snad celý pytlík vaty) řekl, že už na nožičku může šlapat. Podivila jsem se, že to nehrozí a že jak ji znám, na tlapku nestoupne, tak mi dal fakt chytrou radu „zkuste ji přesvědčit“, vtipálek. Noooo, musím říct, že jsem ji nepřesvědčila. Bailinka celou dobu ťapkala neuvěřitelně rychle jen po třech, až jsem se musela občas smát, jak metelila o třech pacinkách. Je pravdou, že když například proletěl ptáček (dosud neprobraný druh – tzn. že například sýkorku jsem ještě nevysvětlovala, že se neloví), vyrazila po všech tlapičkách, po chvilce si ale uvědomila, že zapomněla simulovat, takže zase pajdavka a zpátky ke mně se už vracela jako totální zoufalec. Ani nemluvím o tom, co vyváděla, když potkala lidí, kteří na ni soucitně promluvili – v tu chvíli přišla k dotyčnému (ona, která cizí lidí nemusí a jejich pohlazení uhýbá), pacičku zvedla do vzduchu, ještě s ní zamávala a tvářila se, že každou chvilku umře. Lidi na mě pak koukali jak na šílenýho tyrana, že chudinečku s amputovanou tlapičkou nenosím v náručí. Pěkná chudinka, komediantka to je. No a jak jsem ji přesvědčovala? Zkoušela jsem, aby podávala pacinky, házela jsem míčky, ale jak to bylo cílené a věděla, že ji sleduju, stejně na tlapku nestoupla. Finálový nápad byl, že jsem jí zavázala i druhou nožičku a napjatě jsem čekala, co to udělá… – připravená jsem byla i na variantu, že začne chodit jen po zadních. Nezačala chodit po zadních, ale odmítla se hnout z místa a přitom vrhala vražedné pohledy (viz foto – není k sežrání?). 😀 Nakonec se mi ji ale podařilo vylákat, nejdřív to vypadalo, že fakt půjde po zadních, ale nakonec začala pohopkávat a po chvilce moji boudu prokoukla a na zdravou nožku v klidu šlapala. Noo, nepochodila jsem.

 
Po cca týdnu opět veterina – pan doktor čekal, že přijde čtyřnohý pejsek, kdepak. Nevěřil vlastním očím a hrozně se smál, že takovouhle herečku tam snad ještě neměl (obvaz opět téměř nedotčený, jak kdyby ho tam dal před hodinou). Konečně šla dolů i ta velikánská bakule, ale na nožce zůstal ještě pruban (stále ťapká po třech, ale občas se zapomene a stoupne si na ni). V tu chvíli poprvé projevila zájem o obvaz, takže navíc ještě vyfasovala límec, ale jen na noc nebo když jsem nebyla doma. Límec byl zapeklitý háček v léčení. Když ho kdysi vyfasovala Branduška, tak rychle pochopila, jak se chovat – narazila jednou do schodů, narazila podruhé a potřetí hlavičku zvedla, stejně tak pochopila jak chodit kolem zdí a dokonce objevila i nesporné výhody (zakrýt límcem jídlo, aby se jí tam nikdo nedostal). Bailinka je ovšem jiný případ – Bailinka narazila jednou, narazila podruhé, ……, když narazila asi podvacáté, rozhodla se, že do toho půjde silou a práh (nebo schody) přepere, takže se zabejčila a límec ani schody málem nevydržely. Podobné to bylo se žrádlem – nebojte, nepomáhala jsem jí, nechala jsem jí v tom vykoupat, ale být měkkota, tak ji krmím z ruky. Ani nemluvím o vítání, kdy nás obě s Branduškou límcem zmydlila, že jsme byly samá modřina a nejhorší asi bylo noční zalejzání pod peřinu – věřte nebo nevěřte, ale s tím límcem se tam dokázala nacpat, pak se půl hodiny, někdy i celou noc, uvelebovala…, vůbec nechápu jak s tím límcem mohla do rána vydržet pod peřinou. Naprosto bez chyby byla límcová rána – když se komplikovaně s límcem vyštrachala zpod peřiny a šla dát paničce pusu (zkuste si to představit, jak Vás najednou pohltí trychtýř). 😀 Tak to je prostě Bailinka – vždycky jsem si myslela, že je o maličko inteligentnější než Brandy, moc jsem se pletla – ona chytrá je, ale jak je do všeho hrrr, tak pak nepřemýšlí, zatímco Brandušce jede mozeček neustále na plné obrátky (hlavně, co se žrádla týče).

Po deseti dnech byly konečně sundané i původní obvazy (límec na noc zůstává) s tím, že mám dál tlapičku ošetřovat. Konečně mohla začít ťapkat po čtyřech nožičkách a jak jí to šlo. Ještě ten den mě ale vyděsila – cestou z večerní procházky začala zase pajdat po třech. V panice jsem se tedy vrhla na tlapičku v domnění, že se něco pokazilo. Nepokazilo se nic, jen se jí zespodu na tlapičku nalepil lísteček. 😀 😀 😀 Smíchy jsem málem umřela. Druhý den v práci jsem vtipnou historku vyprávěla v práci – všichni mysleli, že kecám. Udělala jsem tedy názornou ukázku – holčičky seděly, Bailinka obě nožky na zemi, poté jsem jí na nožku přilepila miniaturní kousek náplasti – rázem jsem měla trojnožku. 😀 Kolegové v práci nevěřili vlastním očím. Musela jsem to samozřejmě nafotit a tady máte důkaz:

Bez náplasti	S náplastí

 
Tak toť vše z léčení drápku – během těch pár dní jsem se několikrát neskutečně pobavila, myslím, že ji nominace na Oscara nemine!!! Nutno říct, že o víkendu (tedy po 12 dnech od vytržení drápku) zvládla odběhat celý flyballový turnaj, a to ještě s parádními časy. Od této chvíle vím, že když už je drápek napůl vytržený, je lepší, když půjde ven, než se ho snažit udržet za každou cenu, protože léčba vytrženého drápku trvala daleko kratší dobu a hlavně nemusím čekat, až poškozená část odroste a přitom se modlit, ať si s tím znovu něco neudělá. Je fakt, že zákrok to nebyl úplně malý, ale jak vidíte – zachráněný drápek léčba čtyři týdny, vytržený drápek léčba necelých 14 dní. A navíc máme o jeden drápek na stříhání méně. 😀 Video trojnožky k pobavení níže.

PS: pro ty, co znají Bailinky zkrácený prstík (tzv. high-toe), tak ten to nebyl. Škoda, toho hnusáka nevzhledného bych se docela ráda zbavila.