BORDEŘÍ SETKÁNÍ U HOLEŇŮ

Toto setkání je víceméně rodinné setkání štěňátek z chovatelské stanice Royal Fellow s jejich tatínkem Dastíkem. Jenže paní domácí, kde se sraz koná, si oblíbila i ty moje dvě flekaté potvůrky, pozvání jsem obdržela už podruhé, poprvé jsem odmítla, tentokrát jsme nemohly chybět (plány žádné a drápek se krásně hojí)- Sraz byl u paní Jany a jejího manžela v Řeži u Prahy (mají pejska Buddyho z vrhu B). Nejdřív nás čekalo prima posezení s výborným obídkem. Pejskové zatím řádili na miniaturní zahrádce. Holčičky si kromě paní domácí oblíbil i pejsek Charlie – nejdřív ho uchvátila Bailinka, zřejmě svou energií a zájmem o klacíčky :-D, ale ta na chlapy rozhodně nemyslí, takže po chvilce přesedlal na starší elegantní dámu – Brandušku (v domnění, že ta bude mít víc rozumu a zájmu vzhledem ke svému věku :-D). Branduška si před procházkou skoro dala říct, že je kastrovaná přece není žádný problém.

Po těchto krátkých námluvách a zaplnění pupíků páníčků se vyrazilo na „zdravotní“ procházku podél Vltavy. Všude okolo mě se míhala jedna borderka za druhou, ale flekaté komando nešlo přehlédnout (občas ani přeslechnout). Bailince jsem zpočátku bránila v koupání, marně, stejně jsem ji neuhlídala, takže nejen drápek, ale celá se smočila. Pro většinu cyklistů a jiných výletníků jsme byli docela dobrá atrakce – čokliska kam člověk jen dohlédl. Nejvtipnější byl Dastík s Archiem – ti dva by se strašně rádi honili, ale stále vyčkávali, až vyběhne ten druhý. Začarovaný kruh, nakonec se samozřejmě pořádně nerozeběhl ani jeden z nich. Po návratu na zahrádku se opět projevil milovník Charlie (štíří to znamení, stejně jako já – co jiného tedy čekat :-D) – opět se nejdřív pokoušel o Bailinku, ale neuspěl, takže počal házet zamilované pohledy na Brandušku. Tu po procházce zajímal už jen plný stůl jídla, takže ani zamilované pohledy, romantické hubičky a šuškání do oušek ji nezajímalo, nezbylo mu tedy nic jiného, než složit hlavu k jejím nožkám a oddaně vyčkávat, jestli si to náhodou nerozmyslí – nerozmyslela.

K večeru jsme se se všemi rozloučili, někteří vyzkoušeli Buddíkovo podomácku vyrobené agility hřišťátko (takhle šikovný páníček by se nám domů taky hodil). Cestou jsme se ještě s Kájou zastavily podívat, jak pokračuje výstavba jejich domečku – vypadá parádně, musím přiznat, že dost závidím. Celkově to bylo moc příjemně strávené odpoledne a těšíme se na příště. Díky tedy za pozvání a i parádní tipy na archivy ústeckého kraje od paní Jany – viz naše dohledávání příbuzných v okolí.

Jo a drápek stále drží!