VÍKENDOVÝ RELAX

ČESKÝ KRUMLOV

 
Původně byl na celý víkend naplánovaný výlet do Českého Krumlova. Se sousedkami jsme chtěly zavzpomínat na už dávnou cestu ke Dvoru Králové, kde jsme strávily báječný víkend v roubence a výletovaly po okolí. Začátkem roku byly tedy zakoupeny vstupenky na Otáčivé hlediště v Českém Krumlově na páteční představení Sluha dvou pánů s tím, že v Krumlově si zajistíme ubytování a strávíme tu báječný víkend. Týden před akcí mi ale holky daly košem – jednu čekala hasičská akce u Benešova a druhá chvátala na chaloupku. Z víkendového Krumlova se tedy stal výlet na otočku a já řešila co s holčičkami. Nakonec jsem to riskla a nechala je doma samotné s tím, že byl požádán soused, kdyby se nám náhodou cestou něco stalo, postaral by se o ně on nebo Lucka od Blaženky (pro příště už mají holky ale domluveno hlídání právě u Blaženky – snad z toho Lucka nezešidiví). S těžkým srdcem jsem opustila ty moje potvůrky a vyrazilo se. Krumlov je moje velká láska, ale vždycky jsem nějak minula právě zámecký park s otočným hledištěm. Trochu nás zaskočilo, že v 19 hodin park zavírali, aby ho za hodinku zase otevřeli. Vypravily jsme se tedy aspoň na krumlovské vyhlídky a já s Jíťou ještě do zámku, protože pro pí. Borovcovou to byla štreka. Když znovu otevřeli park, holky se usadily na lavičce a já se vypravila na foto úlovky parčíku, hlavně zadních rybníčků. Pořád jsem vzpomínala na holčičky, jak doma asi smutní a pláčou (i když londýnský špion podal hlášení, že je doma klid). Představení bylo nádherné a dala jsem si závazek, že návštěva Krumlova a Otáčivého hlediště se stane každoroční tradicí. Hned po představení jsme rychle naskočily do auta a frčely domů s malou zastávkou u McDonalda, jehož kouzlo poprvé objevila pí. Borovcová. Doma se na mě vrhlo pekelné vítací komando, které jsem hned drapla a mazala s nimi vyvenčit. Teprve po návratu domů jsem šla zjišťovat případné škody. Jak jsem se blížila k ložnici, Branduška postupně zpomalovala, zšikmovala očička a přidávala na ocáskové vrtící intenzitě. Do ložnice už se mnou ani nevstoupila. Nejdřív mě trochu zarazilo, proč je v ložnici nastěhovaná Quechua (sama mám problém s ní projít dveřmi od ložnice a najednou stála opřená o postel), dveře do zadní předsíně byly otevřené, nakoukla jsem a málem mě šlehlo. Potvůrky, tedy spíš jen jedna potvůrka, si totiž přes stoleka na něm postavený barel stáhla zhruba z výšky 2 m granulky určené pro útulek, tedy ne pro útulek, ale pro Russell Rescue. Pytel byl rozškubaný po zemi a z 3 kilového pytle zbyla 2kilovka. V tu chvíli mi došlo, že Branduška je jako pumlíč a ani Bailinka nevypadá úplně jako proutek. Dámičky se prostě obsloužily samy. Podle mého názoru vše obstarala Branduška, která se řádně posilnila a teprve, když nemohla, uzobla něco Bailinka (ta má naštěstí záklopku). V noci jsem pak uvažovala o tom, jestli s Branďuškou nevyrazit na veterinu – sotva se valila a celou noc sotva dýchala. Naštěstí to ustála bez problémů, jen druhý den jsem po Branďulce venku uklízela asi 7 sloních hromádek.
 

 
 
FUNATICKÁ PARUKÁŘKA

 
Druhý den byl sice plánovaný odpočinek, ale po vydatném spánku jsem se nechala zlákat na Parukářku (dobré pivíčko a vyběhání pejsků je tu zaručeno). Původně jsem se domlouvala jen s Luckou a Vláďou, milým překvapením tedy byla i Petra se svou smečkou a Vláďův kamarád, který závistivě pohlížel na kopie pohárů z Evropy, které jsme si nechali přidělat. To možná rozhodlo, že začal uvažovat o tréninku začounů se svou bostonkou Angie. Ta byla hrozně miloučká fenka – okamžitě odebrala mým holkám díratý míček (Bailinka si ani nevšimla, protože tu byl i tenisák, což je větší láska než díratý míček). Kromě Angie jsme poznali i malou kříženku JRTa jménem Vanilka, kterou Lukáš zrovna hlídal. Taky neskutečně milé stvoření, leč její skutečný páníček si myslí, že doma má skutečného JRT, a to teda rozhodně nemá. Brandušky klidový režim (v týdnu trochu pajdala na levou zadní) byl porušen, ale byla jsem docela ráda, protože to kilíčko granulek fakt musela vyběhat (pořád vypadala jako pumlíč). Jeromek se nemohl odtrhnout od své lásky Bowie, která dělala na oko fórky, ale kdo ví co by kdyby…. Bailinka se zase nemohla odtrhnout od svého tenisáku a Branduška od Vláďových dobrůtek – dělala, jak kdyby týden nežrala, mrška jedna. Průběžně jsme pejsky koupaly pod rozprašovačem, co se u něj bavili místní opilci a nevěřícně jsme všichni pozorovali sousední skupinku Gothiců, kteří tu měli přednášku o upírech. Pak se divte, že do nás pivečka slušně padaly, ale maličká opička přešla hned, když jsem zjistila, že doma nám opět nejezdí výtah. Báječně strávené odpoledne – doma jsme pak spinkaly jak miminka a Branduška konečně přestala funět.
 

 
 
NEDĚLNÍ KOUPAČKA V JINONICÍCH

 
V neděli jsme si s holčičkami trochu přispaly a na 13. hodinu si jely k Rupertům pro novou dávku granulek (tentokrát pro holčičky). Venku bylo nádherně, tak mě napadlo se Dana zeptat na nějaké koupání v okolí Jinonic. On se sice tvářil, že nás posílá do bůhví jakého bahňáku…, ale já i berušky jsme byly nadšené. Nádherný rybníček hned po Jeremiášovou ulicí, o kterém zřejmě moc lidí neví. Pár jich tu sice bylo (s pejsky i bez a někteří se dokonce i koupali), ale místečko jsme našly parádní. Obě tam okamžitě vlítly a chvilku se věnovaly házení hračky. Bailinka i když nevidí, kam míček dopadl, odmítá z vody vylézt dokud ho nenajde -Brandy se na něj už dávno vyprdla a v rákosí na břehu sháněla nějaká žabí stehýnka. Bailinka je ještě větší vodomilka než Brandy (už s Brandy jsem se chtěla přihlásit na skoky do vody, ale Baila je ještě větší machr, jednou to fakt spáchám), takže se házení do vody dožadovala neustále dokolečka dokola, pak si našla i vlastní klacíčky, protože chtěla navnadit i maminku zpátky do vody. Branďulce už se ale moc nechtělo, tak se s mladou vždycky decentně potahala, aby se neřeklo a šmejdila po okolí – postupně zvyšovala rádius a já žila v domnění, že už hledá jen myšky. Ale kdepak, našla větší poklad i s toaleťákem, jak jsem si toho všimla a začala jsem vřeštět a blížit, snažila se do sebe všechno nasoukat ještě rychleji. Měla jsem chuť ji přetrhnout. Tím báječné odpoledne u vody skončilo (k nelibosti Bailinky, které se z vody ani trochu nechtělo) a jelo se domů za peprných nadávek paničky – doma samozřejmě hned došlo na čištění zoubků. Posledních pár let byl s touhle Branďulčinou prasárnou klid, ale v poslední době na to začínáme mít „štěstí“. Aspoň, že Bailásek je dámička a tímhle hnusem pohrdne, ta by zase raději nakoordinovaně BARFovala.