OSLAVA S ČOUĎÁTKY

Konečně klaplo společné posezení s Péťou, dvojčátky a našimi. V sobotu jsem se jim bohužel nemohla věnovat, jak bych chtěla, protože jsem měla naplánovanou agility intenzivku s Bailinkou. Trénovat jsme začaly dva dny předtím po půl roce, takže intenzivka byla hlavně pro paničku dost náročná (i ty zbytky fyzičky, co jsem měla, se kdesi ztratily). Hned po příjezdu domů jsem ze sebe (člověka psího) musela rychle udělat člověka společenského a už jsem pádila do naší milé Historie. Holčičky byly dost zklamané, že si tentokrát nemohly vydobýt místo na lavici, ale Branďulce se tam nakonec podařilo probojovat. Bailinka se hold musela smířit s osudem na zemi. Při gratulacích a přebírání darů mě málem kleplo – sestřička kdysi poprosila, jestli bych jí sepsala nějaký seznam dárků, co bych si přála. Mj. jsem zmínila mou oblíbenou fotku „dělníci na traverze“ – myslela jsem na obrázek, jenže sestřička mi darovala PUZZLE 1500 KOUSKŮ!!! Já a puzzle = špatná kombinace. Nicméně, hodlám se do toho opřít a minimálně se o složení pokusím. Moc děkuji i za ostatní dárečky, i když pusa a vlastnoručně vyrobená harmonika a vějíř od kluků, asi potěšily nejvíc. Záhadou pro mě zůstává, jak kluci dokázali borůvkové lívance dostat až na záda…Fajn posezení zakončil Daník pořádnou boulí na hlavě – půl hospody se otáčelo, co to bylo za ránu a on to rozverný Daník. Zachoval se ale statečně, takže se ani nerozplakal a já musela bouli vyfotit, ukázat a slíbit, že druhý den si přijedu osobně vyfotit k našim, jak se boulička pěkně vybarví. Na neděli jsem měla v plánu je vytáhnout na bobovou dráhu, jenže venku byl pořádný hnus, pršelo, takže z bobovky nic nebylo a vlastně ani z modřiny nic nebylo nebylo.

No a Bailinka – intenzivka a polehávání pod stolem unavilo natolik, že sebou plácla večer na paničku a nehnula se dokud se panička nezvedla (obdobně vlastně i Branduška – netrénující a ještě na lavici se vyvalující). Jak jsem se zvedla, upadlo jí tělo na sedačku a chrněla bez mrknutí oka dál. Tak se mi to líbí – zase se mi ji jednou podařilo pořádně unavit – ideální večer. Všem moc děkuji za krásné dárečky, fajn posezení a s klukama naviděnou zanedlouho na Mikulášské.

PS: druhá mrtvice se o mě pokusila po otevření krabice s puzzle – tak moc miniaturních kousíčků jsem v životě neviděla, ale už se na tom pracuje. Prozatím jsem třídila na bílé, barevné a šedé, teď čekám na podložku, tak uvidíme, jestli skončí nebo neskončí podložka pod postelí. 😀