PARUKÁŘKA S FUNATICKÝMI FLYBALLÁKY

Hrozně jsem se těšila, jak posedíme a dáme pivečko, plány mi trochu pokazilo hřmění, které začalo hned, jak jsme s holčičkami vylezly z domu. Raději jsem se tedy vrátila pro klíče od auta s tím, že pivečko oželím kvůli té mojí mamulce stresulce (nejpíš bych ji na Parukářku musela při hřmění dovláčet jak oslíka nebo odnést v náručí). Na Parukářce už se čekalo jen na nás – po hřmění ani památky a jen v dálce jsem viděla, jak se to kaboní a leje na Vinohrady. Parukářka toho byla naštěstí ušetřena, vítr vše odfoukal daleko od nás.

Chvilku jsem váhala co s Bailinkou – obrovská louka, plno lidí, plno pejsků, obávala jsem se infarktových situací a chvilku dusila tedy Bailu na vodítku. Nakonec mi to nedalo a vypustila jsem toho malého tygříka. Byla zlatá, musím ji moc pochválit. Převážně se držela své psí skupinky, neodbíhala k cizím a já i ostatní jsme museli neustále házet míček. Baila by za míček položila život, ani na chvilku tedy neodpočívala a protože Brandy zase ráda loví Bailinku, tak vlastně ani ona na chvilku neodpočívala. Já do sebe mezitím kopla aspoň malé pivečko. Jediný, kdo si mohl pivka dopřát víc byla Lucka – jako jediná totiž nevyměkla a dorazila opravdu MHD. Slibuji, že příště ji v tom samotnou nenechám.

Pejskové zatím řádili jak černá ruka – nejvtipnější jsou asi hrátky Blaženky s Bailinkou (David proti Goliášovi), ale Baila se rozhodně nenechá obří Blaženkou zastrašit a prudí ji, dokud hračku nedostane, to samozřejmě za vydatného povzbuzování Branduškou. Myslím, že i většina lidí, co na louce vysedávala, se výborně bavila některými divadelními kousky našich pejsků.

Nebýt nám zima, nejspíš bysme tam všichni seděli ještě teď, k večeru se ale ochladilo, tak jsme naši sešlost rozpustili a rozjeli se do domovů – já tedy hlavně barvit vajíčka na druhý den pro koledníky. No a protože s tou naší FUNatickou bandou je fajn, tak Velikonoční pondělí jsme strávili opět společně (v trochu okleštěné sestavě) na tréninku začounů. Díky všem za milou společnost.