NÁVŠTĚVA V SADSKÉ

Každý rok o prázdninách si zajedeme k naší milé paní sousedce ogrilovat buřtíky. Každý rok to je pro paní Borovcovou přepadovka, ale protože už se z toho stává tradice, ani už ji tím nepřekvapíme. Zásoby piva, buřtů i chleba byly zakoupeny a podařilo se vyrazit v rozumný čas. Na náš příjezd upozornil Buffík. Než jsem se nadála, Baila byla v čudu, Brandy se stále držela u tašky s buřtíkama. Naštěstí se to malé hovádko docela rychle vrátilo, takže jsem nestála zase jako blbec před brankou a nepískala jen. Buff se chtěl s Bailinkou seznámit, ale ta kolem toho velkého pejska (howík) chodila dost s respektem do chvíle, než Buff začal žmoulat tenisák v tlamičce. Malá bačkorka se v tu chvíli proměnila v psího superhrdinu. Nesnese totiž, aby jediný tenisák na zahradě měl někdo jiný. Chvilku jsem jim tedy míček házela, ale to Buffa moc dlouho nebavilo, protože neměl nejmenší šanci to torpédko dohnat. Zklamaný šel tedy hodit smutné oko na svou paničku – ta přinesla druhý tenisák… Jak myslíte, že to dopadlo – Bailinka usurpovala tenisáky oba!

Branduška po příjezdu okamžitě předvedla své nemocné pacinky ošetřené panem doktorem (bohužel se jí tam dostal zánět, takže léčba se asi trochu potáhne). No a jinak se Brandy na nějaké honění a hlídání míčku může vybodnout, obzvlášť, když ve venkovní kuchyňce voní buřty. Jen jsme s Jitkou připravily a zapálily oheň, začalo se někde v dálce pekelně střílet. Buřty, nebuřty, Branduška začala stresovat. Za ta léta, co sem jezdíme, to bylo poprvé, co nebyla bouřka a pro změnu tu musí nějaký kretén střílet. Buřtíkama se mi ale povedlo ji nakonec přivést na jiné myšlenky (kupodivu to nedalo moc práce, i když se nadále tvářila jako tydýtek). Bailinka buřtík také ochutnala, ale dala by přednost opečenému tenisáku. Jak urputně hlídala oba tenisáky před Buffem, podařilo se jí jeden hodit do ohně. Co myslíte, že se pak dělo – panička se musela proměnit v super rychlého Supermana, aby míček z ohně vylovila dřív než ten malý pošuk (fakt vypadala, že tam pro něj bude).

No a panička s Jíťou a paní hostitelkou jsme  kromě živení se a popíjení (já s nealkem v ruce) klábosily o všem novém i starém, zavzpomínaly, prostě tak jak to tu většinou bývá. Také jsme si prošly zahrádku – vzadu našly dokonce i pět pořádně velkých překvapení (psssst, jakých, to se nesmí říkat). No a najednou bylo skoro 11 hodin a muselo se domů. Tentokrát jsem holčičky vzala na vodítko. Bailinka si s sebou vzala svůj opečený tenisák a Buff si oddychl, že mu tam aspoň ten druhý míček nechala.

Děkujeme za příjemnou návštěvu a těšíme se za rok!