BASHMAR – VRH D

Na návštěvu k Martině do chovatelské stanice Bashmar jsem se chystala už dlouho, ale teď, když jsou na světě štěňátka, nemohla jsem už otálet i z důvodu, že jsem potřebovala vrátit zapomenuté prkýnko ke štěněcí ohrádce po našich Bčkových raubířích. No a protože jsem se dlouho domlouvala i se Zuzkou Nedbálků, tak slovo dalo slovo a Martě jsem přichystala překvápko – Zuzku s Kessy a Vikinkou.

Štěňátka vrhu D se narodila 26.10. (zrovna na mé narozeniny). Borginka neměla porod vůbec lehký a tři štěňátka se už narodila mrtvá a čtvrté štěňátko zemřelo po pár dnech. Borginka už je přece jen starší fenečka a byl to její první porod. Když jsem si vyslechla celý příběh, bylo mi do breku a živě se mi vybavila naše hrůzostrašná noc, když se rodil náš druhý vrh – ať mi už nikdy nikdo neříká, že druhý porod je snadnější pro fenku… Jenž my jsme tehdy měli neuvěřitelné štěstí.  No ale teď k těm malým klubíčkům. Protože přežila jen dvě štěňátka – pejsek a fenečka, tak už při naší návštěvě z nich byli pořádní cvaldové. Však také mléčný bar asi nemá šanci dojít a mohou tedy nasávat kdykoliv se jim zlíbí. Den před naší návštěvou otevřeli očička a i s nacpanými pupíky se plazili jeden přes druhého. Jsou nádherní! Přejeme jim tedy, ať se jim na tom světě líbí a dostanou se k báječným páníčkům (jak znám Martinu, tak tohle si pořádně ošéfuje).

Když jsme se dostatečně vymazlily s prcky, vyrazilo se na výlet ke studánce (Martina mohla aspoň doplnit zásoby vody). Už jsem kdysi tuhle cestu absolvovala (tehdy ještě s Butchem), takže jsem se vybavila trekovým postrojem a dobře jsem udělala, i když mě ty moje krásky stejně vypekly. Na vodítku a na volno se průběžně střídaly. Martina se Zuzkou mne ke konci procházky ukecaly, že holčičky jsou hodné a krásně poslouchají, ať je zkusím pustit – pustila jsem a během pár vteřin byly obě v čudu. Naštěstí se docela rychle vrátily – jako vždy Baila dřív, Brandy si dávala na čas. Kessynka Zuzky je sice krásný chundelatý špic, ale klidně by se mohla rovnat s teriérkem – je pro každou srandu a dost samostatná jednotka. I Vikinka byla skvělá – naprosto v pohodě, žádný stres.  No a Borgi ta byla ráda, že si na chvilku oddychla od těch chudnelatých zlatíček – občas se tedy tvářila jako hrozně strhaná matka…. S holkama jsme během procházky probraly všechno možné – hlavně život smutný i veselý.

Po návratu z procházky jsme se ještě nezapomněly rozloučit s prcky, Bailinka málem s kočičkou…

Děkujeme moc za milé přijetí a oběma holkám za skvěle strávenou neděli. Martině ještě jednou přejeme vše nejlepší k narozeninám – hodně moc zdravíčka a těším se brzy naviděnou v Praze!!!