PANIČKA NA DOVOLENÉ = PRO HAFULKY RÁJ

Už je to tak, panička si na 10 dní vyhodila z kopýtka se sestřičkou a vyrazila na báječnou dovolenou do Thajska. Kdo mě zná a ví, jak na holčičkách visím, se asi dost podivoval. I když byla dovolená báječná, samozřejmě jsem na ty moje dvě příšerky neustále vzpomínala a páníčkovi tímto děkuji za úžasnou péči a krásné zprávy, které mi posílal. Holčičky mě vyprovodily na letiště a než jsem zašla do letištní haly, tvářily se hodně zoufale (samozřejmě hlavně Branduška), ale netrvalo dlouho a páníček volal, že jsou v oboře Hvězda a holčičky si to tam báječně užívají (na paničku už asi ani nevzdechly).

Zatímco já brouzdala Bangkokem a ostrovem Samui, páníček hafulkám dopřával ranní dlouhé procházky, na což nejsou vůbec zvyklé (protože panička ráda dlouho vyspává, pak nestíhá, takže ranní procházky dost flákám). Myslím, že už tady si tedy pořádně polepšily. Pak byly sice osamocené doma, ale každý den za nimi páníček jezdil po poledni, aby je vyvezl k Vltavě a tam se podle fotek tedy děly věci. Kromě oblíbeného přetahování o klacíček a prohánění kachen tu Brandy jeden den objevila mrtvý kabel. Protože stále Bailinku učí jak si hrát a neustále ji provokuje ke hrám (to jí ale nedá moc práce), tak jim hrátky s kablíkem vydržely skoro celou procházku.

Večer na holčičky buď čekala Grébovka anebo opět kachničky u Vltavy. Lovecké pudy Bailinky jsou o dost větší než Brandušky, takže jsem zvědavá, co mne v budoucnu čeká, protože i procházka s pohodovou a poslušnou Branduškou je například v lese trochu o nervy. Bailinka ta nereaguje jen v lese, ale na všechno, co se hýbe (list, igelit…), a to především na jakékoliv ptactvo. Začínám pomalu věřit tomu, že by vydržela hodiny sedět pod stromem, dokud holub, který tam vlétl, zase neodlétne. No a s kachničkami to bylo dost podobné. Velmi bystře je sledovala z břehu, občas se i namočila (zatím žádné plavecké výkony, ale vzhledem k tomu, že občas sněžilo, tak jsem ráda, že holky nakonec neplavčily). Naštěstí všechny kachny i labutě zatím přežily bez úhony (tedy zásluhou naší neúhony).

Na vycházkách dokázaly obě holky pořádně unavit i své nové psí kámoše. Někteří, když viděli tu divočinu a sado-maso hrátky, se u holčiček raději moc nezdržovali, ale někteří odvážlivci si s nimi vydrželi i chvilku hrát. Údajně nejvtipnější byl asi mladičký staford (teda snad to je fakt staford), na kterého jeho panička volala „jen pusinky, jen pusinky dávej“. No a jaké pusinky milý stafordík dával, to jsem zírala i já, holčičky se ale nedaly a hlavně Branduška mu taky pár „pusinek“ dala, samozřejmě jí u toho visela Bailule na obojku, takže měla trochu ztížené podmínky.

Některé dívčí hrátky probíhaly dost brutálně. Jednou se páníček pořádně vylekal, když si všiml zkrvavené Brandušky. Ale to naše malá Zubejda zřejmě během divokých hrátek anebo přitom jak Brandy každou chvíli visí na oboječku a snaží se ji škrtit, přišla o pár zoubků. Hrozně mě mrzí, že jsme zatím žádné zoubky nenašli – tak jsem se těšila, že si z těch zubisek nechám něco udělat. Ale tak snad se aspoň jednoho zoubku dočkám. Občas měla drzounkého skřítka plné zuby i Brandy, a tak jí pěkně poválela a dala za uši. Ještěže jsou hladké teriéři kožíšky samočisticí.

Není tedy divu, že doma byly obě holčičky zlaté – pořádně odpočívaly a sbíraly síly na každý další den. Aby nám Bailinka moc nezakrněla s výcvikem, dostal páníček i několik instrukcí k jejímu výcviku. Bohužel z toho nejsou fotky, ale vzhledem k tomu, že Bailinka se do klícky náramně těší, ohlávku si také nasazuje s velkou radostí, dál sebou plácá na zem při povelu „lehni“, tak jsem si jistá, že výcvik rozhodně nebyl zanedbán. Podle slov páníčka byly obě holky moc šikovné a nechápu jak to dělal, ale zvládal cvičit, aniž by jedna nebo druhá byly zavřené. Mně se to tedy moc nedaří, páníček má zřejmě nějaké tajné vlohy pro výcvik.

Ale abych nepřechválila hlavně Bailinku – samozřejmě došlo i k novým škodním událostem. Tentokrát se pustila do přesazování kytiček (a já doufala, že nás tahle teriéří libůstka mine), likvidaci použitých plínek a nepoužívaných podložek pod misky, likvidaci dalších crocssů a páníčkovy vycházkové obuvi a úpravy všeho proutí (některé další škody se nedaly ani identifikovat). Navíc po každé procházce páníčkovi pořádně probrala kapsy jestli tam náááhodou nezůstala nějaká dobrůtka.

Na závěr si nemůžu odpustit pár luxusních fotek Brandušiných „modelkovských“ ksichtů (v tomhle je jednička). Vzhledem k tomu, že páníček za dobu mojí dovolené zvládl pořídit ještě větší množství fotek než já v Thajsku, tak mě po otevření složky málem klepla pepka, ale musím uznat, že jedna fotka byla luxusnější než druhá a opravdu s těžkým srdcem jsem těch 1300 fotek promazávala. Takže tady výběr těch nejlepších.

A TADY MALÝ KVÍZ – kdo najde hafulky? (vítěz získává obrovskou pusu lízanou od obou princezniček)

Jak tedy vidíte, princezny se nenudily a možná jsem docela i ráda, že holčičky nemluví, protože by mi taky klíďo píďo mohly říct, že s páníčkem se měly daleko lépe než se mnou. Odmítám si to ale připustit. No a jak probíhal můj návrat – na letišti proběhlo obrovské vítání. Obě (hlavně Bailušák) mě oblízaly od hlavy po paty, ale jen se jim ztratil z očí páníček, který šel pro auto, jako bych tu nebyla. Trochu zklamání. No a doma to ještě vylepšila Branďula, která se rozhodla trucovat. Sice za mnou chodila i na záchod, abych jí znovu neutekla, ale nepřiblížila se ke mně na blíž než 2 metry. Když jsem se k ní přitulila, znechuceně si šla lehnout na druhou stranu. Já tušila, že Brandy mi dovču dá pořádně sežrat. Ještěže jí to nevydrželo dlouho – do rána už to byla zase moje holka mazlivka.