ČOUĎÁTKA – 3. NAROZENINY A HRAČKOBRANÍ

Máme za sebou další oslavu synovečků. Na chaloupku jsme dorazili v sobotu a po obědě a krátkém poflakování na chajdě vyrazili na velkou slávu. Kluci nás okamžitě vyhmátli a řítili se k autům s neobvyklou otázkou, cože prý hezkého dostanou. Dalo docela práci je odlákat zpět na zahradu, ale naštěstí, když tam vtrhly naše hafulky, měli kluci oči jen pro ně a my mohli v klidu po zahradě poschovávat dárečky, které pak kluci hledali. Zřejmě se čekalo s blahopřáními jen na nás, protože pak se na ně hned všichni vrhli. Když byli dostatečně olíbaní, vydali se hledat naše dárečky. Našli vše – trička schovaná na stromě, knížku o Krtečkovi na traktoru, policejní stanici na houpačce a u klouzačky hlavní dárek, o kterém už dlouho básnili, a to kuchyňku.

 
Na kuchyňku jsem zaznamenala pár udivených výrazů (no a co, třeba z nich budou další Pohlereichové), ale nejdůležitější byla rozzářená očička kluků, kteří se hned vrhli na vaření kávičky, která zrovna došla, tak jsem dostala kakaíčko. Když už se tedy občerstvovalo dostalo se i na nádherný dort od babičky z Lípy – krásný fotbalový balón, u kterého zapózovali i se sestřenkou Vaneskou, připili si na zdraví dětským šampáněm, milionkrát rozsypali lentilky, které dostali (ze země stejně chutnají nejvíc) a řádili s dalšími dárečky. Buffinka byla bohužel zavřena – asi aby nikoho neobtěžovala nebo něco nesrazila. Bailinka chodila hypnotizovat slepičky a vrátka – bůhví, co se jí honilo hlavou (tedy, já asi vím, co se jí honilo hlavou – „otevřete se vrátka“). Já jsem zatím skládala policejní a záchrannou stanici, které mi kluci pod rukama rozebírali. Daník se asi nejvíc ze všeho vyřádil s takovým tím fukarem na oheň – ztratil ho několikrát, kličku ještě víckrát, ale naštěstí se vždycky všechno našlo a on mohl s urputným výrazem točit dál a pomáhat při grilování. Kubík si pro změnu vymyslel, že chce od tety houpat. Hrozně se mu líbí, když houpajdu zamotám a on se pak roztočí – podle fotek se ale tváří děsivě, jenže za chvilku chtěl znovu a znovu.

 
Když pár lidí odešlo, byla konečně vypuštěna i Buffulka. To bylo radosti – hlavně já jsem se radovala, protože dávala pořádně za uši Bailáskovi, to zahřálo na duši. Bailásek sice dostával za uši, ale byla jak bumerang, během chvilky prudila znovu. Rozšoupla se i našich Jessinka, která si vystačila sama s klacíkem (ty tři na ni byly moc divoké). Daník dělal ukrutné kraviny na houpačce a Kuba si chtěl házet s míčem, jenže to bylo v přítomnosti holčiček nemožné. Večer jsme se přemístili do domečku – kluci nám předvedli krásné fotbalové povlečení, holčičky, včetně našich Jessinky, se uvelebily na Kubíkově posteli. Hupla jsem tedy mezi ně s tím, že Kuba už se asi nevejde. Ale vešel – prý to nevadí a klidně bude spát s námi, protože mu stačí málo místečka. Kluci jsou čím dál víc k sežrání.

V neděli ráno vzal páníček holčičky na procházku na louku. Během chviličky byly v tahu. Páníček tedy zapískal – přiběhla srna, zapískal podruhé – přiběhl srnec, potřetí se už ani neodvažoval pískat a čekal. Princezničky dorazily zanedlouho s očima navrch hlavy. Kdyby potvůrky tušily jakou náštěvu v jejich nepřítomnosti páníček měl. Na chaloupce se pak řešila převážně střecha.

 
Po obědě a vyspání kluků jsme vyrazili pro kluky, pokusili se poněkolikráté popřát a předat dárek velkému Čoudovi, což se nezdařilo (zchvátila ho nějaká rýmička) a vyrazili jsme do nedaleké Kamenice nad Lipou na Hračkobraní. Nejdřív byli hrozní stydlíni a zajímalo je jen koupit pitíčko, ale nakonec se vrhli do víru hraní a snad byli spokojenI. Holčičky čekaly s páníčkem venku – Balinka se zase chovala jako malé hovádko, takže skončila na ohlávce (ohlávka funguje i jako výborné bezpečnostní opatření proti dětem – všechny maminky se našeho Hannibala Lectera bojí, takže nedovolí dětem vrhat se na pejsky). Na Hračkobraní se zdarma rozdávaly i píšťalky – úplně obyčejné. Péťa druhý den hlásila, že ze všech dárků měly píšťalky největší úspěch – musely s klukama do vany a i do postele. Taková blbost a jakou udělá radost. Po Hračkobraní jsme se jeste vypravili k vodě trochu vyplavčit holky, rozdali klukům poslední dárky – káči, rozloučili se a klukům museli slíbit, že zase brzy přijedeme a frčelo se domů.

 
Díky všem, hlavně Pétě, za milou společnost, výborné občerstvení (grilování, dortík, slaný štrůdlík – mňam, ještě teď se oblizujeme).