MINIČOUDCI NA NÁVŠTĚVĚ A PRVNÍ SVÁTEK VÁNOČNÍ

Ze setkání kluků a štěňátek jsem měla trochu obavy – kluci jsou velcí divoši a prckové zrovna v jedné z nejdůležitějších fází socializace. Pro jistotu u nás tentokrát kluci nespali a než vstoupili prvně do bytu, dostali ode mne hromadu instrukcí, co můžou/nemůžou, jak se mají/nemají chovat. Prostě tradičně tetka prudička.

Jenže kluci byli úžasní. Na štěnda opravdu koukali jen z dálky (možná byli trochu vyděšení z Brandy, která si prcky ještě dost hlídala, a tak nejsou zvyklí, aby na ně zrovna ona štěkala), prcky nebrali do ruky a pohladili si je jen v našem náručí. Kubíček každému štěňátku navíc připojil pusinku na čumáček a pak se hrozně stydlivě culil. Nadšení a okukování štěňátek jim vydrželo jen chvíli, pak drapli motorčičky a udělali si z bytu závodní dráhu, samozřejmě i s novými baťůžky na zádech.

Druhá návštěva probíhala úplně stejně, jen jsme pak dodatečně slavili moje narozky už v obýváku. Brandy se k oslavě připojila – Daníček hned chtěl pro Brandy naplnit twister dobrůtkami, ale tentokrát nám to trochu kazil, protože Brandušce pomáhal a kostičky jí sám nadzvedával – psí dobrůtky jí rovnou dával, piškotky snědl sám. Kubíček mezitím se strejdou Božou skládal a „řezal“ dříví – strýčku, výborný nápad skládat v obýváku, na právě vyluxovaném koberci, dříví. Večer zakončili v ložnici netradičním fotbálkem s gymballem.

Na první svátek vánoční měli přijet k nám. Kluci se hrozně těšili na štěňátka, ale bohužel Kubíček onemocněl, a tak jsme odpoledne frčeli my za nimi. Měla jsem aspoň možnost vyzkoušet svého nového miláčka – nové autíčko. Kubík nemocně moc nevypadal, i když sem tam byl trochu rozmrzelý, ale když viděl pod stromkem hromadu dárečků, bylo po fňukání. Dostali toho hromadu a největší radost měli asi z oteplovaček a bundiček od nás. Zírala jsem jako blázen. V jejich věku u většiny dětí, jdou „měkké“ dárky stranou, ale z kluků rostou asi nějací metrosexuálové, protože takové dárky milují snad ještě víc než traktory, bagry a mamině už teď diktují, co si mají na sebe obléct. Fakt záhada. Nezdrželi jsme se tu moc dlouho, protože doma nás čekali hladoví prckové – sice jsme jim nechali plnou mističku granulek, ale stejně, jak jsme přijeli, vrhli se na maminu, div jí neporazili.

Tímto děkujeme za příjemné vánoční odpoledne, dárečky a fajn posezení. Pro příště se polepšíme a dodáme snad o něco více fotek!