SEMINÁŘ PÉČE O FLYBALLOVÉHO PSA PŘED A PO VÝKONU

Přesně na takový seminář jsem čekala už dlouho – holčičky většinou před běhy (agilitními i flyballovými) protahuji, ale jestli to dělám správně jsem netušila, brala jsem to tak trochu citem. Maličko mě od přihlášení odrazovalo, že je na celý den – nedovedla jsem si představit, čemu se budeme celý den věnovat. Nakonec mi ten celý den přišel skoro málo, klidně bych si dala podobný seminář i dvoudenní.

Na seminář jsme vyrážely s Kájou brzy ráno, štěstí, že se konal nedaleko ve Svijanském Újezdě. Přihlášená byla jen Branduška – jakožto klidnější pejsek, na Bailinku totiž nemám svěrací kazajku. Seminář vedla miloučká slečna Veronika Gesierichová, veterinární lékařka. Po představení všech účastníků, sdělení kdo má s jakým pejskem jaké problémy a jaké dělá sporty jsme se pustili do teorie  – rizikové body flyballu, péče o pohybový aparát, předcházení zraněním, jaké používat přípravky apod. Hodně se diskutovalo a perličkou dopolední části byla ukázka správného protahování psíka. Předváděcím modelem byl Káji Barníček, po praktické ukázce jsme se pod dozorem Veroniky pustili sami do protahování ve dvojicích. Branduška byla zlatá, i když jednu chviličku jsme spolu trochu bojovaly – Veronika opět poradila, jak to zvládnout s neklidným pejskem – fungovalo to (i když asi ne na všechny, protože některým účastníkům dávali jejich psíci docela zabrat).

Ani mi nepřišlo jak čas hrozně letí, najednou bylo odpoledne. Společně jsme vyrazili na oběd do místní vyhlášené hospůdky. Bohužel tentokrát byla asi jiná směna než den předešlý, kdy byli všichni spokojeni. Na oběd jsme čekali určitě 2 hodiny (výmluva „museli se dovařit brambory“ byla dost k smíchu). Poté, co někteří čekání vzdali, jsme se konečně dočkali. Jediné plus oběda bylo, že jsme seděli aspoň v příjemné společnosti. Stejně jsem ale byla trochu nervozní, jestli se mi některá příšerka neprobourá z boudičky na cvičáku.

Odpolední (díky hospůdce spíš podvečerní) část byla věnována nasvalování psího sportovce – cvičení na míčích. Tentokrát se ukázkovým modelem stala Branduška, která byla ale po vypuštění z boudičky trochu rozdivočelá, takže jsme rozhodně nebyly tak sehrané jako Barníček. Postupně se vystřídali všichni a musím říct, že z tohodle cvičení jsem byla pořádně namožená i já. Doma s holčičkami sice cvičíme na gymballu, ale „buráček“ budeme muset pořídit. Pro psíka to je určitě o dost příjemnější na stabilitu a pro mě na manévry.

Každému páníčkovi, co má doma psího sportovce můžu seminář jen doporučit – dozvěděla jsem se hodně a hlavně co všechno dělám úplně blbě (ve špatném provedení a načasování jsme se většinou shodly se Sabinou). Moje největší chyba byla asi v tom, že před výkonem jsem protahovala a po výkonu se snažím holčičky „vychodit“. Mělo by to být přesně obráceně. Teď už jen zbývá všechno uvést pravidelně do praxe, tedy správné rozehřátí před výkonem a zklidnění po výkonu a během týdne se párkrát donutit na pravidelné cvičení a protahování. Hned po příjezdu domů jsem si nové poznatky vyzkoušela i na Bailince – prošla jen jedna půlka tělíčka, pak už se štěnidlo vzbouřilo a druhou půlku nemá protaženou dodnes – zřejmě budu muset navštívit buď lékárnu a dokoupit uklidňující léky anebo sámošku a koupit něco ostřejšího.