Hned první den jsme společně vyrazily na flyballový trénink. Ačkoliv má Angie zájem o míčku, tak na flyballu ji nijak zvlášť neuchvátily a zajímalo jí všechno možné a úplně nejradši pusinkovala všechny okolo – také si vysloužila přezdívku Usměváček. Ostatním pejskům se moc líbila – aby ne, aby taky ne, krasavice naše.
Další den jsme vyrazily k naší známé do Sadské, kde nás samozřejmě neminulo koupání v místním jezeře a na zahrádce se obě holky pořádně vyblbly s kamarádem Buffem – howavartem (ten nevěřil vlastním očím, když k němu na návštěvu přišly dvě šílené teriérky – také ho pořádně uhnaly). Večer došlo i na grilování, holčičky si samozřejmě každá kousek vyžebrala – to jim jde na jedničku. Mimochodem tady na chaloupce jsme u Angie objevili skrytý talent na frisbee, tak pevně věříme, že panička dá na naše doporučení a pustí se do tohoto sportíku. Co Ty na to, Marťo?
Samozřejmě jsme musely vyrazit i do naší oblíbene Grébovky, kde jsme se potkaly i s bráškou Archiem. Ten den se k nám přidala taková dost oprsklá fenečka jackyně (tedy vzdáleně jacka připomínala), takže se nám po parku prohánělo několik flekáčů a my v těch flíčkách měly s Péťou od Archieho chvílemi i pěkný zmatek. Protože toho za ty tři akční dny měly holky plné kecky, tak jsme předposlední den vyrazily (samozřejmě kromě venčení) do hospůdky. Tady nás Angulka moc mile překvapila, jak způsobně se chovala – zřejmě to bude taky hospodský povaleč po mamince.
No a poslední den, před předáním paničkám, jsme se vypravili ke známým na chaloupku, kde byla i hromada dětí, a tak jsme měli možnost socializovat Angie i s dětmi – setkání přežily děti i hafulky, náramně si rozuměly. Protože se nám tam sešla stará parta ze střední a dlouho jsme se neviděli, tak se nám ani moc nechtělo domů, jenže Angulínu jsme předat museli, protože doma už čekaly netrpělivé paničky – vítání bylo veliké, ale podle zpráv od paniček zůstalo jen u vítání, protože další skoro dva dny prospala. Není nad to utahat teriéra.