Po sedmi letech jsme se opět podívaly do švýcarského Lenzerheide na prodloužený víkend i se sestřičkou. Viděly i zažily jsme toho mraky (počínaje sněhovou vánici až po spáleniny a otoky ze sluníčka), za těch pár dní jsme, k velké radosti Brandušky, nachodily přes 50 km a nafotily celé tři fotogalerie fotek. 😀
Jednalo se sice o rodinný bordeří sraz, ale když se budete pozorně dívat, najdete mezi 11 borderkami i dvě vtěrky PRTí. Moc děkujeme za pozvání a výtečné pohoštění paní Janě a za milou společnost všem pejskům a jejich páníčkům. Nejvtipnější byl milovník Charlie, který projevil svou štíří povahu a do konce setkání se nedokázal rozhodnout, kterou moji berušku si vybere, tak to pro jistotu zkoušel na obě (že jsou obě kastrované mu bylo úplně šumák). 😀
Letos žádné výlety ani závody – jen pohodička.
Konečně jsme se vypravily na cestu dalekou za Buginkou, Dafkou a jejich páníčky. Branduška vedle svých holčiček omládla o několik let, Dafka zase zestárla o několik let 😀
aneb takové malé pátrání po Tajemství rodu, které vymyslela ségra pro maminu k narozeninám. Kromě její zamilované Roudnice a domečku v Bezděkově, jsme všichni navštívili školu v Brozanech, kde byl mámy dědeček panem řídícím. Ujala se nás tu úžasná paní zástupkyně ředitelky, které za vše patří velký dík. A ani holčičky nepřišly zkrátka.