Chřipka/nechřipka (už to zase útočí), sliby se mají plnit, takže po delší době báječná procházka se Zuzkou, Vikinou a Kerrynkou. Bylo to moc fajn – holkám závidím tuhle venčicí lokalitu. Teriérstvo se chovalo způsobile, vypouštěno na střídačku, posléze i společně a ani jeden útěk se nekonal (jupíííí a zároveň ťuk ťuk) Největší čuňátko výpravy = to krásně sněhobílé stvoření. 😀
Když cesta do Českých Budějic, nesmělo chybět setkání s naším Benjaminkem. Milostpán nás se svými páníčky přijal na chaloupce u Vitína v hlubokých lesích – rodinné příslušnice tudy také náležitě protáhl (proto nemáme moc fotek, protože panička rodinných příslušnic prodělávala mírné infarktové stavy). Benjaminek zatím nepotkal žádnou svou pravou lásku – jedinou láskou je pro něho tedy stále maminka Branduška (ještěže je máti kastrovaná), kterou nechtěl vydat ani své sestřičce (ta jen tiše trpěla). Domů jsme si vezly opět neuvěřitelnou výslužku – moc moc děkujeme za všechno!
Dovča to byla nádherná, počasí tak akorát, tedy žádné vedro. Holčičky, ač jsou normálně vydřičky tak moře je nějak extra nelákalo a když už tak spíš Brandy (Bailinka je zimomřivka a řešila i vlnky). Kluci byli hrozně fajn – moc mile překvapili, že byli vcelku hodní (i když občas na nějaké výhružky došlo). Užili jsme si to skvěle a doufám, že se sem ještě někdy vrátíme, protože jsme toho spoustu neviděli.
Český Krumlov a domácí průserářky, FUNatické setkání na Parukářce a na závěr nedělní koupačka v Jinonicích
Archounek s páníčky přijel do Prahy vyřídit nějaké nezbytnosti a udělal si čas i na maminku a sestřičku. Vyběhali se všichni do bezvědomí, tak snad pak páníčkové měli domů klidnou cestu bez Archounkova zpěvu.