aneb takové malé pátrání po Tajemství rodu, které vymyslela ségra pro maminu k narozeninám. Kromě její zamilované Roudnice a domečku v Bezděkově, jsme všichni navštívili školu v Brozanech, kde byl mámy dědeček panem řídícím. Ujala se nás tu úžasná paní zástupkyně ředitelky, které za vše patří velký dík. A ani holčičky nepřišly zkrátka.
Po roce návštěva Archounkům – přibyl jim nový člen rodiny Timea, dozařídili domeček a konečně mají plot (v Bailinčině případě ani plot nezabránil útěku). Z výletů jsme zvládli navštívit vodní nádrž Lozorno a biofarmu Príroda. Teriérstvo bylo ve svém živlu, stejně jako malá Vivi – v životě jsem nepoznala hyperaraktivnější děďátko (Čoudíkům se omlouvá, jestli mi někdy přišli moc živí…). Archounkům s holčičkami moc děkujeme za skvělou péči a opravdu ze srdce jim přeju, aby Timi byla klidnější dítko. 😀
Nedělní plán zněl jasně – nejdřív unavit dvojčátka a pak společně i holčičky. 😀
Po roce opět v pohádce. Tentokrát se nám opět proházely sestavy – kromě zdravého jádra na pár dní přijela Martina s dítkem a teriérkami a ve středu i ségra s dvojčátky. Z výletů můžete vidět, kromě zasněžených svahů, výlet na Stezku v oblacích na Dolní Moravě, výlet k Lesnímu baru, výlet k bunkrům. Podstatnou část zabírají i dva nováčkové lyžníci, kteří po dvou hodinách ve školičce už vesele drandí na pomičce i velké sjezdovce. Holčičky můžete tradičně zahlédnout v okénku, na sněhu anebo rozvalené na sedačce či v posteli. Měli jsme se prostě báječně jako každý rok. Takže za rok zase hurá do Kunčic. 😀
Když už jsme na té Moravě, nesmělo chybět setkání s Aimulkou, Cayenkou a jejich páničky. Vyrazili jsme po okruhové modré stezce, prý lázeňské – hahaha, přes Rolandův kámen zpět k autům. Vyběhané holčičky jsme pak nechali odpočívat a konečně si páníčkové v klidu pokecali v hospůdce. Děkujeme za dárečky i fajn výlet.