RATENICKÉ JUMPY 2016

 
Krušné ráno nejen kvůli vstávání, ale bylo mi i dost mizerně – po letech se objevilo trápení se zubem moudrosti, takže mě třeštila nejen hlava, dáseň nateklá, ale ještě mě bolelo pekelně v krku. Chvilku jsem i uvažovala, že se na Ratenice vykašlu, jenže to už by byla letos druhá sabotáž Jitčiných parkurů, takže jsem se nakonec zmátořila a vyrazila (akorát tak na přejímku).  

Jumping 1: disk
Bailinka byla ve formě – při tréninku odložení před startem samozřejmě ani nepípla, a to jsem jí odepínala obojek po písknutí apod., ale ta mrška stejně pozná, že to na ni jen hraju a není to ještě doopravdy. Na startu samozřejmě vřeštilka, ale jsem na sebe hrdá, že mi tentokrát včas došlo, že stojí poté, co jsem se šla připravit do správné pozice. Kupodivu si lehla na dálku  a mohlo se vyrazit na parkur. Diskly jsme se hned po trojce – jako vždy moje chyba. Na trojce jsem trochu znejistěla, jak vede dál parkur, což Bobeš vycítila  a proklouzla mi do tunelu. Druhý disk by přišel u slalomu – chtěla jsem jít pod rukou, ale když to vidím zpětně na videu, neměla bych tam stejně šanci. Ke konci parkuru nás čekal obávaný okamžik – tunel zahnutý na druhou stranu, než má běžet. Vždycky máme v téhle situaci problém, protože včas nevolám. Tentokrát jsem volala včas, jenže Bailušák to pochopila, že ji přivolávám a vyběhla vztunelu. Snad se časem naučím vychytat ten správný okamžik…

Jumping 2: 7. místo
Ve druhém jumpu mě mrzí odmítačka – moc jsem šéfovala přeběh z tunelu do tunelu a pak jsem nestíhala udělat si pořádný náskok na záda, takže jsme se zasekly před slalom. Ze slalomu jsem ale měla ohromnou radost. Po zadním tunelu probíhala velká improvizace – z videa, mi přijde, to není ani poznat, ale rozhodně jsem neměla v plánu to jít takhle, takže se sama divím, že nám to vyšlo. Velká škoda odmítnutí – opět jsme totiž měly nejrychlejší běh, ale odmítnutí nás šouplo až na 7. místo. Že já musím vždycky něco zkonit. Od Jitky jsem pak za tento běh dostala dokonce i pochvalu (to se mi při agi často nestává :-D)

Jumping 3: disk

Koukněte na ten krásně pravidelný parkur (jen jediný parkur, který jsem ulovila od Jitky nakreslený). Ani jsem nevěděla, že jumpingy poběžíme tři. Po dvojce jsem brala skoro jako tutovku, že Bailinka půjde na skočku, hodně moc jsem se tedy snažila, ale zase blbě –  shozená laťka, dál jsem si myslela, že Bailinka byla moc rozjetá. Podle videa bych jí ale křivdila, vůbec nechápu, kde se mi tam vzala ta natažená ruka – Bailinka hold podle mé blbé navigace oběhla překážku. Jak se blížilo nebezpečí, snažila jsem se disku zabránit nastavenou nohou. Jenže Bambus, kdyby si měla hlavu urazit, urazí si ji –  do té škvírky mezi mou nohu a bočnici se nacpala a disk byl na světě. Zase veliká škoda, protože zbytek parkuru jsme daly moc hezky, hlavně ten závěr se mi líbí – tam skoro tančíme. 😀

Bylo to poprvé, co jsme se podívaly do ratenické haly – ať si kdo chce, co chce říká, mně se tu líbilo. Jitky parkury byly parádní, rychle se přestavovalo (málem jsem zase jeden běh prošvihla) a hlavně se vyhrávaly bombastické dortíčky. Ochuzena o kus žvance jsem nebyla – Míla a Květa byly tak hodné, že se s nebožáky jako já rozdělily (že prý poděkování za natáčení, ale spíš se jim mě i Markéty zželelo). Za videa moc moc děkuji Markétě, která se poprala i s mým mobilem (foťáček poputuje asi do popelnice, když je mu ziminka, stávkuje s natáčením). Po vyhlášení jsme se vydaly na cestu domů – lákali mě sice rodičové na pozdní oběd, ale já neměla na nic náladu, zub o sobě stále dával vědět. Cestou foukal šílený vichr, chvilkama jsem měla problém udržet auto vůbec na dálnici. Nebyla jsem sama, Markéta se prý také celou cestu zděšeně držela volantu. 😀 A co zub – na ten zafungovala až Chytrá houba o čtyři dny později (sem tam jsem měla chuť skočit z okna, jak to tentokrát bolelo).

PS: video si dejtě radějí volume doleva.