Včera jsem si s Brandy byly po dlouhatánské době zaagilitit. Byla jsem moc zvědavá, co bude Brandy na trénink říkat. Ale už, když jsem zatáčela z hlavní silnice k Vltavě, tak mi podle Branďuščina nadšeného hejkání bylo jasné, že máme vyhráno a Branduše bude běhat jako zběsilá.
PRVNÍ AGILITY TRÉNINK PO ŠTĚNDECH
To se také potvrdilo. Takže moje obavy, že si dáme možná jen hoďku tréninku nebo budeme běhat na small, abych ji moc nezatěžovala, byl docela velký úlet.
Na tréninku jsme v tom ukrutném dusnu vydržely celé dvě hodiny a zvládly jsme každý parkur (sice s menšími či většími chybičkami, ale Tonda řekl, že se tím nemám zabývat, protože po tak dlouhé době je nadržená, tudíž hyperaktivní a těžko ovladatelná). Branďolita opravdu lítala jak raketa a na konci vypadala, ze by ráda ještě zůstala. To už by ovšem panička nepřežila, protože po tříměsíčním vypuštění všech sportovních aktivit už po cca 15 minutách myslela, že vypustí duši.
Po tréninku jsme se šly projít k Vltavě, kde Branďásek nadšeně lítal za míčkem asi hodinu. Vyhnala nás až blížící se bouřka, které jsme jen tak tak utekly. Takže nástup na český parkur se vyvedl a teď jen opět zapracovat na kondičce paničky.