O PRAŽSKOU ŠUNKU A CHALOUPKA

Zaujal mě už název závodu a říkala jsem si, že na závodě o pražskou šunku fakt nemůžeme chybět, jenže v hlavě mi zůstaly loňské propozice (obvykle na propozice koukám den předem, tentokrát vůbec), tak jsem v klídku a pohodičce dorazila až na desátou hodinu, tedy v dobu, kdy měli začínat začouni. Přiřítila jsem se k prezenci, kde mi bylo sděleno, že prezence pro všechny (štěňata, začouny i pokročilé) proběhla už v osm ráno. Se panička zase předvedla. Závody rychle odsýpaly, takže byl změněn program a jumping začounů byl v tu chvíli už odběhaný. Pořadatelé byli ale tak hodní, že mě s Bailinkou pustili alespoň do běhu agility. Rychlá prohlídka a za chvilku na start – Baila běžela moc hezky, předvedla i parádní zónovky, jenže jsem si ji neohlídila na předposlední skočce, zapomněla jsem na povel „back“ a princezna se už řítila do tunelu, takže diskvalifikace – velká škoda, protože jsem z běhu měla fajn pocit. Druhé želízko v ohni (Brandy, kdyby někdo nevěděl) mi udělalo taky velikou radost, protože se na parkur vůbec neksichtila, ale běžela s radostí, cestou si i poštěkávala, nicméně mi to bylo prd platné, protože pochopitelně v jumpingu i agility jsme se také diskvalifikovaly. Ale i tak jsem měla radost a došla k závěru, že s Branďulí přestanu agility trénovat a vytáhnu ji jen jednou za čas na závody, pak snad poběží se stejnou chutí jako tady. Prostě agility sice miluje, ale nesmí se to přehánět. Škoda, že z akce nemáme žádné video, ale objevila jsem alespoň pár fotek Verči Tomečkové na rajčeti, které tímto děkuji za pár uveřejněných fotek.

Po vyhlášení jsme frčely hned na chaloupku – navigace i rádia hlásily zasekanou D1 (jak překvapivé), pokusila jsem se tedy otestovat mobilní navigaci s jinou trasou, konkrétně přes Kutnou Horu. Jako na potvoru se ale těsně před námi stala ošklivá nehoda (pak jsem zaslechla, že to bylo něco většího i se smrťákem), takže nás čekala předlouhá objížďka a na chaloupku, tedy k dvojčátkům, jsme dorazily skoro za tmy. Kluci se na mě samozřejmě hned vrhli, cože teta přivezla. Protože mě druhý den čekaly narozeniny, tak se nemohli dočkat, až mi popřejí a pořád kolem mě chodili, že mají pro mě překvapení a že mi to už teď dají apod. Podařilo se mi je ukecat, ať počkají na maminku. Ze všech dárečků, co jsem dostala, mě asi nejvíc potěšily obrázky, které mi kluci namalovali. Na všech se samozřejmě vyskytovaly moje holčičky (tedy hlavně Branduška, která je větší oblíbenec) – pobavila jsem se výborně a zde přidávám jeden věrný portrét Branďáska- celá Brandy, že 😀

Večer jsem poprvé v životě viděla kluky koukat na video (u ničeho totiž ti dva lotři nevydrží)  – člověk by řekl, že to bude nějaká pohádka anebo třeba Kouzelná školka, ale kdepak – několik hodin čučeli na kombajn. Málem jsem z nich umřela smíchy. Absolutně nevnímali svět okolo, ve videu se vůbec nic nedělo, jen tam jezdil kombajn při sklizni – nic víc, nic míň. Holčičky ty si zase našly nejslabší článek (tatíka) a loudily a loudily. Než šli kluci spát tak proběhlo pár vtipných hlášek. Nejvíc mě asi pobavilo, když Branduška ležela u mě na zádíčkách, přišel Kuba, natáhl jí frndu a ptal se, cože to je?!

Na neděli plánovaný větší výlet se nakonec nekonal, protože Pétě nebylo moc dobře. Od rána jsem tedy s Bailinkou na zahradě pilovala slalom – výsledky už se dostavují, ale musím trénovat opravdu poctivě, i náš byteček se tedy pomalu mění v agility parkur. Kluci dorazili kolem jedenácté – slalom i skočky se jim moc líbily, takže hned začali také trénovat. Později jsem si uvědomila, že jak já chci naučit pejska slalom, když nejsem ani těm dvěma kulíškům schopná vysvětlit, ze které strany je správný náběh do slalomu. Klukům se to pokoušela vysvětlit i Baila, ale ani jí se nepovedlo za kalhoty je dotáhnout do správného otvoru. No nevadí, s klukama závodit nebudeme, hlavně že to ví Baila. Při obědě se zase předvedla Brandy. Zasedla ke klukům a jen vyčkávala – je totiž zvyklá, že se s ní skoro o všechno dělí. Asi proto ji mají rádi, protože ona má moc ráda je (hlavně když baští). Po obědě šli kluci spinkat  – tentokrát se vyspinkali do růžova. Pak se vyrazilo aspoň na krátkou procházku. Provětrali jsme i Buffinku – ta lítala jak šílená, ve všem se chtěla vyválet, Jessinka si jen čmuchala Branďule si zahrála na srnku a Bailuška byla smyslů zbavená, protože nedokázala pochytat všechny myšky, co se okolím Lípy prohánějí. No a všechny fenečky dohromady v tu dobu trpěly dočasnou hluchotou. Kluci se nějak špatně dohodli – jeden si vzal kolo a druhý koloběžku, pak chtěli závodit, ovšem zoufalec na kolobrndě neměl na cyklistu moc šancí, tak neustále probíhaly dohady, kdo bude co mít. Večer mi kluci předvedli celý vozový park – kombajn, traktor, traktor, kombajn atd. Než šli spinkat, tak se Kubovi opět povedla výborná hláška. Tentokrát Brandy nesnesitelně žebrala, tak jsem na ni už trochu pořádně houkla a na to Kubíček zareagoval: „Jo, Brandy nezlob nebo Tě teta vytahá za kulky“. Měla jsem co dělat, abych nevybuchla. Klukům jsem tedy vysvětlila, že holčičky kulky nemají a na to mě odbourali hláškou, jestli nemá tedy ani melouny. To už na mě bylo moc.

Děkuji tímto za všechny dárečky a super víkend. S klukama už je radost něco podnikat a jsem moc ráda, že už nejsou takoví ufňukánci, jak to jeden čas vypadalo. Těším se, až přijedou za námi do Prahy – čeká tam na ně pokojíček, ze kterého je bude zrak přecházet.