LETEM SVĚTEM KUTNOHORSKÝM GROŠEM A DALŠÍMI AGI ZKOUŠKAMI

Protože jsem v obrovském skluzu s aktualizací stránek (prostě po kastraci Bailinky, nějak chybí morál jako dřív), rozhodla jsem se spojit všechny agilitní závody, co jsme v poslední době s Bailinkou absolvovaly, dohromady – žádné zářné výsledky netřeba očekávat.

O KUTNOHORSKÝ GROŠ (10.4.2016)
Rozhodčí: h. Michaela Bařinková (Katka Lerlová)
3x disk

Do Kutné hory se vyráželo moc moc brzo ráno – odjezd někdy kolem páté hodiny ranní (budík byl opravdu zlý sen), kolem cvičáku jsem si trochu pobloudila, ale nakonec jsme všechno zdárně našly – díky Markétě za ujištění, že jedu správně. Sešla se fajn partička na krásném místě, s báječným občerstvením a zajímavými parkury od hospitantky Michaely Bařinkové pod dohledem Katky Lerlové (trochu déle trvaly přestavby, ale vydržet se to dalo). Video máme jen z agilit, můžete se na něj podívat níže.

V jumpingu jsme si hlavně potrénovaly odložení, toho jsem se nejvíc bála. Odložení zvládla v pohodě, jen mě zaskočilo jak je rychlá. Neukočírovala jsem ji před slalomem, takže bobek vlítnul do tunelu. Oprava slalomu probíhala za neustálého vřeštění, což, jak všichni víte, mě neuvěřitelně vytáčí, takže jsme ho málem neopravily. Za tunelem jsem jí moc utekla a pak už to byl jeden průšvih za druhým a z parkuru jsem měla chuť zmizet kanálama.

V agility se nejdřív se beruška málem zrakvila na áčku, pak nedorozumění ve slalomu, tunel po houpačce jsem překvapivě uřvala a nakonec se diskneme na konci (3 skočky před koncem), protože si tam panička lupne otočku obráceně, než byla zamýšlena :o( Tenhle parkur mi přišel hodně vypečený, strašně těžký a o to víc mrzelo, že jsme ho celý ustály a jen kvůli otočení na druhou stranu se diskneme kousilínek před cílem. Pár facek bych zasloužila.

V SA2 jsme startovaly hned na začátku, takže superrychlá příprava. Odložení jsme opět ustály, ale u tunelu mě opět překvapilo, když kolem mě fofrem prosvištěla na kladinu (odložení se prostě nezdařilo). Vrátily jsme se tedy zpět na start. Napodruhé se začátek vyvedl o dost lépe. Jen na čtyřce mi přeběhla opačně za zády, ale to jsme ještě ustály, krásně trefila nejtěžší náběh dne z tunelu do slalomu (mě šlehne – lehké nedáme a těžký ano). Po tunelu bych stihla záda, ale v běhu mě zachvátila panika, že to nestihnu, takže improvizace, která zapříčinila, že Bailinka vynechala skočku a disk byl na světě (Bailinka mezitím rotovala v tunelu :-D). Potrénovaly jsme si tedy alespoň áčko a radši rychle mazaly pryč. Markéta mi pak říkala, že tenhle běh Baila Bailinka asi nejzběsilejší.

HLOUBĚTÍNSKÉ QUATROZKOUŠKY (16.4.2016)
Rozhodčí: Rolli Schiltz (LU)
SA2: 7. místo a 1x disk

Ráno se nám ani trochu nechtělo vstávat – sice jsme si mohly na zkoušky přispat (přejímka od 11 hod), ale venku bylo tak strašně hnusně, že jsem vážně uvažovala se na to vykašlat. Nakonec jsem se ale odhodlala a vyrazily jsme. V Letňanech to byl opravdu mazec – v Praze totiž pršelo i den předtím (jsme to na Křupkách přežili jen s pár kapičkami), takže byla blátivá nejen příjezdová cesta a okolí, ale i parkur, který se z bezpečnostních důvodů pravidelně posouval. I když jsem měla kopačky, připadala jsem si chvilkama jak na skluzavce a hrozně moc se těšila domů. Obě zkoušky jsme pojaly trochu canicrossově – panička vlála daleko daleko za pejskovou, chybělo nám už jen to tažné lano.

V první zkoušce jsme se diskly (kde se mě neptejte, po té době se mi tento běh úplně vymazal z hlavy, pardon).

Ve druhé zkoušce jsme měly odmítnutí ve slalomu (panička opět kilometr za pejskem, takže si tam na mě chvilku zakvičela). Chybička nás s poměrně rychlým časem hodila bohužel až na 8. místo. Nevadí, hlavně, že jsme tyto blátivé běhy ve zdraví přežily a ještě se dobře nadlábly jehněčím špízem.

Perlička na závěr dne byla, když jsem přijela domů, vyhazovala jsem smetí z auta, přitom se mi podařilo vyhodit PLNOU krabičku od cigár. Jak tak koukám do toho psího koše celá zabahněná ze zkoušek, vidím, že se drží v „čistém území“ zhruba v půlce koše, natahuji ruku do koše a v tu chvíli prochází pán, se kterým se na sebe už nějaký čas culíme – no, myslím, že tímto se zřejmě doculil (žádné vtipné reakce jsem v tu chvíli schopná nebyla, jen jsem se červenala až na pr….). Zvláštní, že od té doby jsem ho už nepotkala 😀 😀 😀

44. DVOJZKOUŠKY (24.4.2016)
Rozhodčí: Zdeněk Spolek
SA2: 4. a 7. místo, 1x disk

Podle výsledků to tak nevypadá, ale zázraky se dějí – po dlouhé době jsme doběhly dva běhy a ani ten třetí nebyl k zahození, prostě nám to všechny tři běhy moc hezky šlapalo! Ráno jsme si mohly opět přispat, jen jsme zapomněly přibalit pořádnou péřovku – neuvěřitelná zima ten den byla.

První zkoušku jsme zaběhly bombově bez jediného zaváhání, jenže se blížil cíl, a to by bylo, aby panička něco nevyvedla. Před poslední skočkou jsem si dostatečně nemákla do cíle, takže Bailinka se otočila a shodila laťku. Nebýt té pitomé laťky, mohlo z toho být parádní 2. místo. Mockrát jsem na tréninku slyšela, že parkur nekončí poslední překážkou, prd platné, zase jsem se na to vybodla – snad se někdy polepším.

Druhou zkoušku jsem to na začátku přepískla s přivoláním, takže bobina netrefila tunel a pak mi záhadně vyhla ve slalomu. Zřejmě vycítila nervozitu ze mě nebo já nevím – do slalomu se sice trefila správně, ale zhruba ve třictvrtě slalomu se rozhodla, že to už stačilo a vyběhla z něho… Slalom jsme si samozřejmě opravily od začátku. I s opravou jsme měly celkem slušný čas a 7. místo.

Poslední zkoušku jsme se diskly – zřejmě přespříliš trénujeme „okolo“, takže bambulka šla z áčka místo rovně okolo. Zbytek parkuru jsme už ale dokončily bez chyby a aspoň jsme si cestou potrénovaly zóny.

Po posledním odběhu jsem se svalila vysílením a najednou mi nějaká slečna říká, že Bailinka krvácí – co myslíte – drápek v háji. Teriérka statečná samozřejmě nedala na sobě nic znát do chvíle, než jsem pacinku začala opečovávat (výbavu – Betadinu, hypermangan a fáče už vozím neustále s sebou). Opět nás tedy čeká klidový režim. Do háje, nejsme my smolaři?! Za fotky akční Bailinky výše moc děkuji Adéle Klepalové, Kristy Červínové a Sandře Rudolfové. 😉