Co tak podniknout na 1. máje – líbání žádné nehrozilo, tak jsme se vydaly na báječnou intenzivku agility i s naším Archiem – jedním z mála pořádných chlapů (a nakonec jsem i pusu dostala a ne jednu). Intenzivka byla báječná a upozorňuji, že slečna trenérka tuto intenzivku přežila bez úhony. Díky za fajn prvomájové vyběhání, trpělivost a následnou návštěvu u Archounků.
INTENZIVKA S PETROU HAMŠÍKOVOU
Tak trochu na poslední chvíli jsem přihlásila Bailinku na agility intenzivku (Branduška ještě není ve stavu, kdy by zvládla 3 hodiny trénování, ale snad se k tomu zase propracujeme) k Petře Hamšíkové, no a protože to je oblíbená trenérka i našeho Archounka, slovo dalo slovo a Branduška se tak mohla kochat výkony svých pošahaných děťátek z vrhu A i z vrhu B. Původně jsem měla trochu obavy o duševní zdraví slečny trenérky, ale je to statečný člověk a přežila bez úhony. Já měla větší problém s ranním vstáváním, ale ještěže jsme šli na dopolední část, protože do odpolední části vlítly bouřky, a to by se Bailince asi moc nelíbilo (ona je je to totiž moje cukrová panenka a mohla by se rozpustit, o Brandušce ani nemluvím, ta by se rozsypala úplně).
Musím říct, že Archounek moc mile překvapil – dlouho jsem je neviděla na parkuru a přijde mi, že se s Peťkou hodně zlepšili. Už na Petru tolik nepořvává, víc vnímá a i panička dokáže nahodit vrtuli, aby mladému pánovi stačila. Nejvíc jsem se ovšem bavila u jeho sbíhaného áčka – to není totiž sbíhané áčko, ale letecké áčko. Občas z něho mám i takový pocit, že si dává velký pozor, aby náhodou na tu zónovku náhodou nešlápl nebo se dotkl jen drápečkem. Na kladině krásně zastavuje, tedy sedá, ale áčko se snaží ošulit, jak to jde. Ale co se zdržovat – je to megarychlík a když si s paničkou na parkuru zrovna rozumí, je radost na ně koukat (hlavně ve slalomu).
 |
 |
|---|
Bailinka a zónovky jsou taky občas oříšek. Na začátku tréninku prolítne áčkem jako střela, na můj káravý pohled zastaví po pár metrech a s omluvným výrazem „jééé, sorry, já zapomněla“ si to odcouvá na zóničku, hodí kopýtka nahoru a tváří se, že tam takhle stojí už celou dobu (panička má mezitím problém, aby nevybuchla smíchy a tvářila se stále káravě), takhle to proběhne 2-3x za sebou než začne luxusně zastavovat. To je áčko, kladina je ještě zajímavější – průběh podobný jako u áčka, jen na konci přešlapuje jak v rytmu samby, takže já mám opět co dělat nevybuchnout a trenéři většinou jen valí oči, co to nacvičujeme. Ani nemluvím o tom, že možná od Archieho odkoukala zónovku vsedě. Předčasné starty má po mamince, takže na startech i zónovkách ji pořádně péruju.
 |
 |
|---|
Ale abych ty naše drahoušky taky pořádně pochválila. Oba dva byli úžasní a skvělí, snaží se dělat co paničkám na očích vidí, do agility jdou s pořádnou vervou a nadšením a když jim to paničky moc nepokazí, tak sklízejí i obdivné pohledy (tedy hlavně Archie, protože je opravdu mega střela). Škoda, že střely nejsou i paničky – být tihle dva lumpové v rukách někoho zkušenějšího, myslím, že by všichni zírali s otevřenou pusou. Na poslední parkur jsem vytáhla i Brandušku, aby jí to nebylo líto – zaběhly jsme to sice celé, ale moc nadšeně se netvářila. Určitě už ve vzduchu cítila bouřku. Škoda, že s námi v hodině nebyla Jana se Zuzkou – ty přišly až na odpolední hodinu. Malá Kerrynka bude taky pořádné šídlo. Ráda jsem viděla i Netty s Miou. Nettynka po druhé mrtvičce vypadá moc dobře. Třeba nám to ale klapne příště.
Cestou k autu jsme nechaly ta naše zlatíčka ještě pořádně proběhat za tenisákem. Archie je velký gentleman, Bailinka zase děsný hamounek. Když náhodou první chytil míček Archie, vždy ho gentlemansky odevzdal sestřičce. Ono mu ani nic jiného nezbývalo, protože Baila je schopna ukrást tenisák psovi přímo z huby. Brandy se s nimi také proběhla, její dětičky jsou její velká radost – vždycky celá září a pořád se jen usmívá, sluníčko moje. Zároveň ale samozřejmě i svá dítka stále vychovává a dobře dělá, však taky Baila na ni pořád držkuje (samozřejmě v dobrém). Když už měli všichni jazyk na vestě, frčelo se domů. Peťka mě ještě ukecala na malou návštěvu než půjde Vivi spinkat. Ona je fakt takové zlatíčko hodné, pořád dobře naladěná (to má asi po Archounkovi). Moje malé hydřičky provedly kontrolu hraček, Brandy pomáhala i s krmením Vivi a poserka Bailinka pobavila, když se pekelně lekla jedné Vivieniny mluvící (spíš zvuky vydávající) hračky. Je to ale malá zvědavka, takže za chvíli byla i s tímhle broučkem kamarádka, což se moc nelíbilo Archounkovi – asi se bojí, aby Vivi někdo nekradl hračky, což je pochopitelné.
Díky moc Archounkům za milou společnost na intenzivce a konečně nějaké agi fotky Bailáka i milé přijetí neplánované návštěvy. Budou nám moc chybět až se nám odstěhují na Slovensko.