ČR – MISTŘI SVĚTA V AGILITY!!!

Na Mistrovství světa v agility v ČR jsem se těšila od té doby, co jsem se víc ponořila do tajů agility. Teď, po tom, co jsem viděla za úžasné výkony a moje agility sebevědomí kleslo na bod mrazu, si nejsem úplně jistá, jestli ještě někdy vlezu na parkur – přijde mi škoda prznit tak krásný sport. Uvidíme po štěňátkách, možná mě to do té doby přejde. Lístky jsme kupovali mezi prvními, sice lístek čtyřdenní, ale nakonec jsme mohli dorazit jen na víkend (bohužel jsme tedy prošvihly vítězný běh našeho družstva M – holky se ve složení Petra Hamšíková, Martina Klimešová, Kateřina Malačková a Nikola Schovancová staly nejdříve mistry světa v agility, pak vícemistry v jumpingu a celkový součet z nich udělal MISTRY SVĚTA!!! Do haly bohužel nesmí pejsci – diváci, takže jsme Brandy zařídili hlídání u sousedky a druhý den u našeho Archounka – Branduška bylo asi to jediné, co mi chybělo.

V sobotu jsme s páníčkem hodili Brandušku k sousedce za dveře s výbavou jako, kdybychom odjížděli aspoň na měsíc (dobrůtky, hračky, pelíšek). Paní Borovcovou má ráda, je zvyklá k ni chodit a úplně nejraději má skříňku s piškotky, navíc se tam dloooouho spí, takže jsme věděli, že je v dobrých rukách. Cestou jsme nabrali Peťku Archounovou a Janu od Nettynky a frčelo se do Liberce. Hned před halou jsme potkali Jitku Klozovou – naši milou kamarádku, tak trochu i trenérku a hlavně náš agility vzor. Popřáli jsme tedy osobně hodně štěstí – akorát – zrovna se začínal běhat jumping L. V kategorii L byla asi největším želízkem v ohni Terka Králová. Bohužel se diskla, ale na krásném 10. místě se umístila Olina Edrová. Musím přiznat, že kategorie L pro mne byla celkem únavná – ze startujících cca 180 pejsků bylo asi jen 10 jiných plemen, ostatní jen borderky a borderky. No, ale zase jsme mohli vidět ty nejlepší z nejlepších – taková Lisa Frick, to je tedy podívaná – koukala jsem jen s otevřenou pusou. Víc jsem se tedy těšila na různorodou kategorii medium a small. V medíkách jsme měli hned několik nadějných agiliťáků, a to Petru Hamšíkovou – naši milou trenérku, Martinu Klimešovou – bez ní by se k nám těžko kdy dostaly informace o pozitivní motivaci a Báru Sajdokovou. Martina se bohužel také diskla, ale zato Bára s Petrou byly hvězdy – umístily se hned za sebou na 4. a 5. místě. Naděje do druhého dne tedy byly veliké. No a v té, pro mne co se plemen týče, úplně nejatraktivnější kategorii „smolíků“ běžela již zmiňovaná Jitka Klozová, která se umístila na 16. místě a Martina Konečná s Inchem a Speedym skončila na 34. a 32. místě. Jako poslední se dobíhala družstva, kategorie S – agility. Za nás nastoupila Jitka Klozová, Monika Šaling (často se s ní potkáváme na Tondových trénincích) a Martina Konečná s oběma pejsky. Den předtím už holky běžely jumping s umístěním na 6. místě. Jejich běh nás tedy čekal až ke konci – bylo to pořádně napínavé do poslední chvíle. Do součtu se počítají jen časy tří nejlepších. Škoda časové chyby 1,27 s (nevešly se do času), protože jinak by to pravděpodobně byla v součtu další zlatá medaile. Nicméně tímto během se umístily na 3. místě a v celkovém součtu na 2. místě, takže další medaile byla doma. Tribuny jásaly, atmosféra byla nepopsatelná a mně (nejen mně, ale na koho jsem se podívala) tekly slzy. Moc jsem to holkám přála. Domů jsme se dostali až pozdě večer, Branduška nás přivítala hodně bouřlivě. Byla prý moc hodná – no nevím tedy, protože ráno paní Borovcové v posteli proběhla po hlavě a pak dost často naříkala a byla prý tak nafučená, že si ani piškotek nevzala. Ale párečky, drbání i venčení jí prý šlo na výbornou.

Druhý den se nám s hlídáním nabídli páníčkové našeho Archounka – Branduška, která tušila zase nějakou zradu, nejdřív ani nechtěla odejít z bytu a zřejmě ji uklidnilo, že se jede autem, takže těžko bychom ji zase někde nechali. Ve Vršovicích jsme jí předali Archounkům, no a když se za mnou zavíraly dveře, byla jsem moc ráda, že neumí mluvit – to, co bych zřejmě slyšela by nebylo nic hezkého. No a jelo se na nádraží pro Martinu Jíchovou. Tentokrát už bylo parkoviště pořádně plné a i v hale jsme měli málem problém najít místečka u sebe. Smolíci už běhali agility parkur – Martina Konečná se opět umístila kousek od sebe na 24. a 27. místě, v součtu 23. a 27. Netrpělivě jsme čekali na Aninku s Jitkou, která běžela z 16. místa. Holky běžely nádherně a mít Anďa o pár centimetrů delší nožičky, holky by jistě všem natrhly zadek, takhle se umístily na 9. místě, v součtu na krásném 10. místě – není to paráda být 10. na světě?!  No a v médiích běžela nádherně Martina Klimešová – chybělo málo a mohla získat další bronzovou, takhle jen bramborovou a v součtu 36. místo, stejně s Bárou Sajdokovou. Naše milá Péťa Hamšíková – prostě hvězda. Nastupovala z 5. místa, umístila se na 6. místě a v součtu z toho tedy byla krásná, stříbrná medaile a titul vícemistra světa!!! Jsme na ni moc a moc pyšní a věřím, že to brzy oslavíme na jejím novém cvičáku – třeba se teď i sponzoři pohrnou (pro zájemce a dobrovolníky – kontaktovat můžete OSA DINGO, ještě teď mě bolí ruce od krumpáče). Po takových úspěších jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít vyhlašování. Řeknu Vám, že to byl pořádný doják a vlastně ještě je, i teď z toho mám husí kůži na těle. Závěrečný ceremoniál jsme viděli jen z části. Doufejme, že příští rok nebude vše tak zdlouhavé jako Jihoafrická hymna (tam se ale asi nepodíváme, fňuk). Bylo to sice moje první mistrovství světa, ale všechno bylo organizačně zvládnuté na jedničku – pro diváky i závodníky. Myslím, že se nemůže najít ani jeden rejpal… Opravdu klobouk dolů před organizátory Mistrovství!!! Děkujeme za krásné zážitky. Jediné, co me mrzí, že jsem trubka trubkovatá a nevyměnila jsem si s nějakým cizákem fandovské tričko, když teď vidím úlovky ostatních… Poučení pro příště – odvahu to chce!

Plní dojmů jsme odjížděli z Liberce už za tmy a neměli jsme toho před sebou zrovna málo – vyzvednout Brandy ve Vršovicích, odvézt Martinu k Berounu + krátké venčení na louce a pak frčet pro porodní bednu ke Kladnu. Všechno jsme zmákli a domů dorazili utahaní jako koťata až kolem půl dvanácté. Na Brandušku jsme dostali mnoho chvály už během dne. Byla prý zlatá – s Archiem řádila tak, až musela Peťka budoucí matku chvílemi usměrňovat; pospinkala si na sedačce, kam ani Archoun nemá přístup, ale těhule a maminky hold mají zvláštní privilegia; vyžebrala, co se dalo (nejvíc se jí asi líbila lednička) a ostudu nedělala ani při procházce – chodila velmi způsobně, vůbec netahala až na jeden moment, když se procházelo kolem hospůdky, odkud se linula vůně grilování. Ani jsem se nezeptala jestli jí aspoň jednu klobásku koupili.

DĚKUJEME TÍMTO VŠEM HLÍDACÍM TETÁM, STREJDŮM I SYNKOVI!