AGILITY TÁBOR HAMRNÍKY 2010

I letos jsme se vydaly na agilitní tábor v Hamrníkách, který pořádá Tonda Grygar. Tentokrát jsme s Brandy měly chatičku samy pro sebe – takové naše malé království. Původně jsem chtěla jet na začátečnický tábor, ale to u Tondy neprošlo, a tak jsem sesbírala zbytky odvahy a přihlásila se mezi pokročilé. Brandy v tu dobu hárala – byla zrovna v nejlepším, a tak jsem měla tábor pořádně zpestřený – i proto ta chatka o samotě. Největším milovníkem se ukázal Gino (Tondův pejsek), kterému voněla nejen Brandy, ale i já (nasáklá háravkou od hlavy až po paty), takže se občas pokoušel zneužít i mě. Brandy byla opravdu nadržená jak stepní koza, takže jsme pro jistotu startovaly většinou ze stoje, protože sahat jí před během na zadeček bylo trochu nebezpečné, hned se začala kroutit jako hádě. Zuzka Pacáková si všimla, že si Brandy náramně užívá slalom – jak jí zadeček šmrdlal o tyčky, tak se jím Branďulka slastně proplétala. Výjimkou nebyly ani zónovky – on takový vyšpulený zadeček také dělá své – ani se jí pak nechtělo odstartovat.

Kromě běhání jsme si ve středeční odpočinkový den udělaly parádní výlet do Mariánských lázní. Nejsou moc velké, takže jsme se snažily zabít ještě trochu času a do oka mi padla naučná stezka Kladská nedaleko Mariánek. Takovou nádheru jsem už dlouho neviděla – cesta sem byla jak na konec světa, ale stálo to za to. Určitě se sem příští rok musíme znovu vypravit. Závěr výletu jsme měly trochu zpestřený, protože u místního loveckého zámečku se najednou začal srocovat dav přimaštěných myslivců, Brandy čumáček začal něco větřit a po přiblížení jsem si všimla několika jelenů zastřelených. Ach jo, ja ty myslivce fakt nemám ráda.

Ve čtvrtek se už zase veselo agilitilo, ale v pátek jsem na Brandušce pozorovala trochu únavu. Byla jsem tedy ráda, že odjíždíme o den dřív, protože nás hned druhý den ráno čekaly křtiny synovečků.