BRANDUŠKA KYNE, KYNE A KYNE

Branduška už je za druhou půlkou březosti. Snažíme se ji pravidelně fotit. Momentálně jsme se dostali k 43. dni a máme srovnání s fotkami březosti Ačkového vrhu – musím tedy říct, že při srovnání to vypadá, že štěňátek bude možná ještě víc než v prvním vrhu. Těžko říct jestli má od prvních prcků vytahané bříško anebo jich tam je opravdu víc. Přístí týden nás čeká druhé sono, tak tam se možná dozvíme víc.

Nastávající maminu sem tam trápí nějaké nevolnosti, ale naštěstí vždycky rychle přejdou, tak snad to její těhotenství bude probíhat v poklidu až do konce. Minulou neděli mi trochu zatrnulo, když se na Brandušku na ulici vrhla kamarádka pittbulka – ne zrovna moc přátelsky. Její páníček byl naštěstí pohotový a Mája poslušná, takže to dobře dopadlo, ale stejně jsem si doma musela dát panáka na rozklepaná kolena. Holky se znají od malička, ale Májenka zrovna hárá a březulky jí asi moc nevoní. Hlavně, že to dobře dopadlo a Branďáka brzy přejde vyhýbání se velkým pejskům. Po téhle neblahé skutečnosti to celkem chápu – bojí se o prcky. Jinak v parku to je pořád stejná divoška. Párkrát jsme se potkali i s Archounkem v naší Grébovce (vždy samozřejmě zapomenu foťák a fotky z mobilu stojí za starou belu). Vedle kostitřáska Archounka vypadá Brandy jako ještě větší váleček než ve skutečnosti, ale v blbnutí se rozhodně zahanbit nenechala (Peťce občas pěkně zatrnulo). Brandy je ale rozumná mamina, takže ví, kam až může nechat to jejich blbnutí zajít. Brzy bude mít snad posilu na to, aby uhnala našeho divokého Archounka.

Hodně nám chybí agility i flyball, a tak aspoň vymýšlíme nové triky. Po semináři o pozitivní motivaci jsem byla nadšená, ale zároveň skeptická v domnění, že Brandy je na nějaké nabízení triků trochu stará. Nicméně jsem to zkusila a Brandy předčila moje očekávání (ostatně jako vždy, že já tu moji prdelku vždycky tak podceňuju) – začala sama nabízet chování, a to dávat tlapky do ošatky. Nelenila jsem tedy a vymyslela schovávání se do kufru. Nevěřila jsem vlastním očím – do týdne to uměla perfektně a teď jak vidí kufr, hned se běží schovat. Nejtěžší na tomto cviku bylo asi schování hlavičky. S naší novinkou sklízíme velký úspěch u návštěv (až tedy na jednu připomínku, že by mohla zavřít i zip – to asi fakt nedáme). Momentálně se pokoušíme o naučení křížení tlapek, ale to se zatím moc nedaří. Zvláštní – schovávání se do kufru šlo raz dva, přitom se mi to zdá obtížnější než ty tlapičky. Když si vzpomenu na Branďulčiny první, malé „pijavičky“, tak myslím, že se Brandy bude nový cvik náramně hodit.

Držte nám palečky, ať všechno dobře dopadne. Posíláme všem našim příznivcům pac a pusu na čumáčky!