NÁVŠTĚVA NETTYNKY A MIENKY + VÝLET NA ČESKÉ ZLATÉ PÍSKY

Návštěvu jsme Janě slibovali už hodně dlouho a vzhledem k tomu, že Brandy v tu dobu měla dávno hárat, vyrazili jsme konečně k Janě. Byla jsem moc zvědavá na Nettynku, která nedávno prodělala mrtvičku – vypadá báječně, hlavičku už nemá vůbec na stranu a údajně hůř vidí na jedno očičko. Já bych rozhodně nic nepoznala. Taky jsme se moc těšili na malou Mienku, 3měsíční kníračku, kterou si Jana nedávno pořídila. Mienka je úžasná čiperka, pozorná a strašně učenlivá. Brandy s Flipíkem se do ní zamilovali a dávali jí pořádně za uši. Malá si rozhodně nenechala zahanbit a divoké hrátky si náramně užívala.

Po příjezdu a malém občerstvení nás Jirka (Pepův bratr, který tu byl momentálně na návštěvě) vytáhl na nafukovací člun. Jana dovezla motor, poté jsme se nalodili a vyrazili na Zlaté písky. Zlaté písky je maličká plážička kousek před Hradišťkem. Flipík se celou dobu vezl u paničky na klíně, Robin se kochal krásnou krajinou, no a Branduška, známá to vodnice, vymýšlela jak skočit do vody. To jsme jí ale nedovolili, protože by se mohla dostat pod vrtuli. Po vylodění na Zlatých pískách u Hradišťka jsme všichni hupli do vody, pejskové si pěkně zaplavčili, zaaportovali, no a když už jsme se dostatečně vyřádili, vyrazili jsme zpět. Kousek od chatičky nás už vyhlížela Jana, asi se o nás bála, protože jsme byli pryč cca 2 hodinky. Stopla si nás tedy na cestu zpět. Zpátky jsme dorazili všichni spokojení, vyfoukaní a docela i otlačení (chudáka Markétu druhý den chytla záda).

Po parádním výletu nás Jana opět nakrmila, Jirka se dočkal vytoužené fotky s Markétou, na přání Jany jsme vyfotili i plný stůl jídla (hihihi) a vyrazili na procházku. Musím tedy říct, že v tak krásném prostředí by se mi chatička nebo i miniaturní chaloupka také líbila. Kousek od vody u parádní stezky pro cyklisty, no a na výlety se dá chodit do širokého dalekého okolí, aniž by člověk potkal živáčka nebo dokonce auto a za chatičkou je navíc hned les. Mienka nám cestou představila všechny své nápadníky, Brandy na místních polích větřila o závod (k lovu ale bohudík nedošlo). Po návratu do chatičky se opět jedlo, pilo hodovalo a srandy bylo až na půdu. Břicho nás od smíchu bolelo snad ještě druhý den. Blížícímu se nebezpečí – alkoholové opojení – jsem se snažila předejít, když Jana nabízela víno. Chtěla jsem zůstat u piva, protože míchanice pivo-fernet-broskvová už začínala působit, jenže to by nebyla Jana – prostě se mnou nediskutovala a rovnou nalila. Pejskové zatím po náročném dni odpočívali v chatičce – tak trochu jsem předpokládala, že domácí slečny se budou rozvalovat na sedačce, ale omyl – holčičky v pelíšku, kluci za dveřmi a Brandy měla sedačku sama pro sebe. Prostě mazák. Původní plán zajet se podívat do Komořan alespoň na noční finále už vzal za své a s blížící se půlnocí jsme se začali chystat k odjezdu. Závěrečná becherovka mě odrovnala, takže moje paměť končí okamžikem nástupu do auta a opět začíná až ranním budíkem, když jsem vstávala na nedělní výpomoc na Noční hrátky (ještěže me cestou policajti nestavěli).

Janě, Pepovi, Jirkovi i holčičkám děkujeme za příjemné sobotní zpestření, občerstvení i výletík. Už se k Vám těšíme na další akci, jen prosím nedolívat tak často. Děkuji za pochopení! No a Jirkovi ještě musíme popřát šťastný návrat domů, nechť jej přežije ve zdraví.