NECELÝ TÝDEN S MINIČOUDKY

V sobotu dopoledne jsme vyrazili na chaloupku, protože Péťa, moje sestřička, slavila krásné kulaté narozeniny. Tentokrát nám i počasí přálo, takže jsme část oslavy mohli po dlouhé době strávit venku. Bohužel nám nepřála místní fotbalová „liga“, takže tentokrát kromě tatínka zmizel na fotbálek i dědeček, který trhl letošní rekord v pozdním příchodu na oslavu (ti čutálisti mě fakt dokážou rozčílit). Kluci byli výborně naladěni, řádili jak černá ruka, Branduška s Buffinkou nezůstávaly pochopitelně pozadu. S tatínkem dvojčátek řádily s balonkem a náramně se jim také líbila kočička provokatérka – spíš kaskadérka, protože lézt teriérovi pod čumák, to je tedy dost riskantní. Ještěže Branďulka je mírumilovný teriérek, takže kočička i její koťátko přežily bez úhony. V neděli jsme oslavenkyni, na kterou lezla nějaká chřipka, chtěli trochu ulevit, a tak jsme vzali kluky do lesa na houby k našemu oblíbenému Černému rybníku (momentálně vypuštěnému). Ač jsou to děti vesnické, v lese nikdy nebyly. Trošku jsme se báli odjezdu od maminky, ale kluci byli moc stateční, mamince na cestu zamávali, v autě si zpívali, no a v lese si na maminu ani nevzpomněli. Řádili s klackem, několikrát proběhlo odstřelování šiškami, sbírali houby i borůvky a nejvíc se jim asi líbil lesní domeček, který jsme v lese objevili. Branduška využívala volnosti, protože na ni díky klukům nebylo moc času, ale naštěstí se držele v dovolatelné vzdálenosti – to jsem tedy zírala. Po naplnění košíků jsme vyrazili pozdravit babičku, rozházet trochu písku po zahradě a mazali, trochu pozdě, odevzdat kluky mamině na oběd a uložit je ke spánku. Když se konečně vyspali, posedělo se chvíli na zahrádce – kluci se mezitím zvládli vyráchat v bazénku a vodními pistolkami zmáčeli úplně všechny od hlavy až po paty. Dědeček navrhl výlet na poutní místo u Svaté Anny. Kluci šlapali statečně. Po malém lesním občerstvení a dovádění se strejdou a dědou jsme si chtěli ještě udělat krátkou zacházku, ale Daníček už začal být nenaladěný, a tak jsme to raději otočili k domovu. Doma jsme pomohli s koupáním a krmením, pokecali s velkým Čoudkem, který právě dorazil z fotbalu a po malém zdržení na chaloupce jsme jeli domů.

Hned druhý den odpoledne dorazila Péťa s klukama do Prahy. V Praze byli po delší době a musím říct, že oproti minule se hodně změnili – samozřejmě k lepšímu. Nebylo potřeba žádných velkých opatření – kluci už tolik nekrámují skříně, poličky apod., vydrží i bez maminy (ideálně, když se vezou autem) a vůbec je s nimi mnohem lepší domluva. Na úterý a středu jsem si vzala volno, abych si ty malé raubíře pořádně užila. Dopoledne jsme vždycky strávili v naší oblíbené Gröbovce na písku. Z toho jsme si jeden den s Péťou rozdělily naše „děťátka“ (já vyrazila sama s kluky a Péťa s Branduškou). Musím říct, že nejhůř tuto výměnu nesla asi Brandy, protože Péťu do Gröbovky doslova odtáhla. No a já jsem si sice zažila pár perných chvilek, ale nakonec se mi oba kluky podařilo v pořádku, bez úrazu dostat na pískoviště, houpačky a klouzačky. V úterý odpoledne jsme všichni vyrazili na dlouho plánované setkání s holkami Kůželkami do Hostivaře. Kluci byli zlatí a ani jim nevadilo, že jsme trochu zmokli. Kristinka si užívala přítomnosti Brandy a měla trpělivost s našimi kluky, takže si s nimi chvilku i na písku hrála. Bylo to moc příjemně strávené odpoledne. Večer, po uložení kluků, jsme Péťu vytáhli do naší štamgastské hospůdky i s Jíťou. Ve středu odpoledne jsem se Péťě nabídla, že si kluky vezmu na starosti. Po dopoledním dovádění v parku byli pořádně unavení, protože spali skoro 3 hodinky. To, že mamina mezitím zmizela s Kubíčkem ani nehlo, zato Daníček mi dal pěkně najevo, co si o mém hlídání myslí. Naštěstí se ho podařilo ukecat lízátkem a jelo se na výlet. V autě jsou oba kluci opravdu skvělí – auto milují, kochají se, líbí se jim každá tramvaj, vlak, náklaďák i most a Daník nám cestou dokonce zazpíval. V Chuchelském háji jsme se setkali i s páníčkem. Původní plán, že dojdeme až k místní minizoo se moc nevydařil. Daníček si chvilkami postavil hlavu, že chce maminku (lízátko ale z ruky nedal), a tak cesta trvala déle než jsme plánovali. Když už bylo jasné, že zvířátka nevzládneme, tak jsme si alespoň postavili několik „kamenných“ hradů, koukli na vyhlídku na Prahu a mazali zpět do auta. Doma už byli oba v klidu – zato já, jsem v klidu moc nebyla, protože strýček oba tak rozdováděl, že celá koupelna byla pod vodou a bramborová kaše snad i na stropě. No a mamina byla po příchodu hooodně překvapená, že kluci vzorně spinkaji a vůbec nevřeští. Ve čtvrtek už jsem bohužel musela do práce, ale před odjezdem se za mnou ještě Péťa s klukama zastavili, dostala jsem obrovské pusy na rozloučenou a jeli domů. No a my si večer pořádně oddechli, jak jsme to pěkně zvládli (nejvíc asi Branduška, která teď už zase bude středem naší domácnosti).