NÁVŠTĚVA MINIČOUDKŮ PO PRTÍM SRAZU

Pro kluky i pro ségru to bylo překvapení. Pořádně koukali, když jsme se objevili ve dveřích – tedy první samozřejmě Brandy. Kluci nás přivítali obrovským úsměvem a rozhodli se nám zbytek dne pěkně zpestřit. Předváděli se o sto šest, každou chvíli nějaká lumpárna. Nejvíc je asi bavilo rozeběhnout se a prásknout sebou na zem, válet kotouly (bohužel jsem vytáhla foťák trochu pozdě). Ale, abych je jen nepomlouvala, tak Kubíček pomohl dokonce i mamině vyluxovat a trpělivě se mnou knížku z mého mládí prohlíželi. Jediný, kdo o kluky moc nejevil zájem byla pořádně unavená Branduška – chrněla na sedačce (i já se na chvilku přidala).

Probrala se až, když jsme šli ven – nejdřív na brndilky, ale pochytat kluky na hlavní silnici byl i ve třech dost náročný úkol, tak jsme se raději vrátili na pískoviště. Branduška tu řádila s nadšenkou Buffinkou a její hrátky jsem uťala, když jsem se konečně odhodlala k trimování. Měla moc velkou radost – však podle fotek je to znát. Kluci se vymýšleli lumpárny, ale pořád byli výborně naladěni. Kejde Boža (čti strejda) byl plně zaměstnaný střídavým houpáním kluků, já zase drandila s traktorem a honila kluky na brndilkách (i v psím kotci). Jsou to ale kluci šikovní – i zahradu zvládli posekat. Péťa byla myslím moc ráda, že si mohla konečně trochu vyhodit z kopýtka – musí to být šílené být pořád sama s těma dvouma. Mně by asi časem hráblo.

Vydrželi jsme až do večerních hodin, domů jsme dorazili pořádně unavení, ale spokojení. Další báječný víkend za námi.