ODCHOD DEENKA

Cestou na chaloupku jsme se zastavili u Jitky v Ratajích, aby se s Chillkou a Deenkem mohla také rozloučit. Protože se jedná o rodinu mysliveckou, tak štěnda, ale i mamina, byli uchvácení z kůže, co visela v předsíni. Řádili tu o sto šest a kupodivu ani moc neprotestovali, když jsem je naložila do autíčka a frčeli jsme směrem Chyška. Večer se na nás přijel podívat i páníček s klukama a Pittem – zřejmě také ještě naposledy se rozloučit. Druhý den si naši drobečci užívali, řádili jako černá ruka a když přijeli noví páníčkové, byli už notně unavení. Se Simonkou jsme si poplakaly – ona asi štěstím, já smutkem. Nevím jak příště budu zvládat odchod štěňátek, ale snad o něco lépe, když plánuju si jednu princeznu nechat.