AŤ ŽIJÍ DUCHOVÉ S ČOUDÍKY

Na muzikál jsem se těšila asi o něco víc než kluci – Ať žijí duchové je totiž moje srdcovka. Sraz s chlapečkama byl ve 13 hodin u našich, bohužel dorazili až někdy po 15. hodině. Dlouhé čekání se holčičkám vyplatilo – dostaly úplatek (i k narozkám) ouško. Jessinka, které už moc zoubků v tlamičce nezbývá a velké kusy nezvládne, dostala odstřižený kousek ouška. I ten baštila celou věčnost, takže na jedné fotce můžete vidět, jak jí v zádech napjatě číhá Branduška, jestli jako jí z toho kousku aspoň kousilínek nenechá. 😀 Navečer jsem se zdekovala s holčičkama na venčení a v 17,45 hod jsme měli sraz i s Jíťou, Vojtíškem, Péťou a našima klukama u Pakulu. Začátek muzikálu Ať žijí duchové byl pořádný šok (nezachránil to ani skvělý Korn) a vůbec by mě nenapadlo, že z tak hezkého filmu, dokáží udělat muzikálovou zpatlaninu o režii divadelního představení stejnojmenného filmu (Jitka byla také v šoku). Bylo to příšerný. Na druhou stranu musím uznat, že kulisy byly nádherné a moc se povedla scéna s trpaslíkama. Ale jinak děs běs. No co, ale hlavně jsme tu byli kvůli klukům a ti byli spokojení (čert vem zaujaté tetky). Vojtíšek většinu písniček znal, takže si zpíval a tancoval na sedadle – bez blesku ho nešlo vyfotit, ale myslím, že pobavil půlku sálu.

Po představení dostala Péťa volno – vzala jsem chlapečky k sobě domů. Po příchodu jsme mazali společně vyvenčit a pak jsme se vrhli na společenské hry, konkrétně Carcassone, které naši kluci zbožňuji, takže jsme zaučili i Vojtíška. Musela jsem si ale dávat dobrý pozor na Kubase, který se snažil podvádět. I Jíťa pak zhodnotila, že Daníček je srdce na dlani (ten by zase každému pomáhal) a Kuba pěkný šizuňk (ten by si nechal nohu uříznout, než by někomu pomohl). Bailinka se tvářila dost znechuceně, když pochopila, že kluci u nás zůstávají, no a Brandinka ta měla pocit, že nejlepší pelíšek je v prostředku hrací plochy. 😀 Ke hře jsme si pro zlepšení nálady s Jíťou otevřeli lahvinku vínečka a pustili film Ať žijí duchové, které kluci chtěli dokoukat i po odchodu Jitky s Vojtou. Do postele šli dárečkové až po půl dvanácté. 😀 Bála jsem se kluky uložit samotné na patře, aby náhodou v noci nespadli, až půjdou čurdit. Dárečkové vymysleli, že chtějí být se mnou a holčičkami. V noci jsme tedy měli v posteli pořádně narváno – málem jsem se tam pak nevešla. Branduška sebou plácla klukům v nohách, Bailinka půl noci bojovala s tím, že chce být u paničky, ale zároveň ne u kluků, což byla velká a prakticky neřešitelná komplikace. 😀 😀 😀

Ráno po snídani jsme se vydali pěšky na Pražák k rodičům. Kluci milují metro, takže nakonec jsme se aspoň z Vyšehradu svezli metrem – docela fuška dva chlapečci a ještě holčičky. Nejpohodovější byla samozřejmě Branďulka, zkušená to harcovnice. Po odjezdu kluků jsme se s holčičkami ještě prošly po Kavčákách a pak odjely zase metrem. Holky jsou v metru hodné, ale s Bailinkou jsem trochu propásla výcvik – Branduška umí na povel nastupovat i vystupovat z jezdících schodů, ale s tím malým pometlem jsem se neodvážila, takže jsem ji brala do náručí. Asi bych si měla někdy udělat výcvikovou jízdu jen s ní. Doma mě pak už čekal jen úklid po chlapečcích, válendo grando a hlavně příprava dvou psích narozeninových dortíčků s tím, že první oslavenkyně si oslavičku odbyla ještě ten den. 😉