JAK SI HOLČIČKY UŽÍVALY PANIČKY NAROZENINY

Už nějaký den před narozkami jsem tušila, že se na mě něco chystá, takže jsem odjezd na prodloužený víkend raději posunula. A dobře jsem udělala. Po dopoledním pracovním maratonu jsem byla kolem půl druhé vyhozena z práce s tím, ať se vrátím až za půl hodiny, ale přesně! Vyvenčila jsem tedy holčičky, ty odpolední venčení docela uvítaly. Když jsme se vrátily, nevěřila jsem vlastním očím – všude miliony chlebíčků, šampaňské, nádherný dort (nechápu, kde to přede mnou všechno schovávali) a neuvěřitelní účastníci, kteří se na mě vrhli s přáním a dárky. Průběžně docházeli další gratulanti. Holčičky nevěděly, kam dřív s očima a pod kterým stolem slintat, ale nejslabší články bezpečně našly. Pracovní morálka byla ta tam (jediný šéf se snažil to zachraňovat, ale moc šancí neměl). Kolem 17. hodiny jsem si myslela, že je po všem, takže jsem si dohodla hospůdku se sousedkami s tím, že zvládnu pohodlně vyvenčit. Jenže kolem 18. hodiny slovy K.J. Erbena: „klika cvakla, dvéře letí – Pepa vchází do dveří.“ 😀 😀 😀 Pepa už totiž pařil od poledne a teprve teď se dostal se svými múzami Marcelkou a Alenkou konečně ke mně. Okamžitě se tedy vytahalo vše, co už bylo uklizené (šampáňo, chlebíčky….) a jelo se na novo. V půl sedmé jsem ale měli být v hospůdce – paní Borovcová opět bez telefonu a osazenstvo se ne a ne zvednout. Musela jsem tedy ze sebe udělat přísnou a všechny vyhnat do hospy.

V Historii jsme nakonec zkejsli až do zavíračky a byl to moc příjemný závěr dne. Jen jsme tedy měli trochu obavy o Pepu, který na závěr objednal „dejte mi to nejsilnější, co tady máte“ – byl to Absint. Marcelka se v pudu sebezáchovy své i svého drahého manžela pokoušela Absint nenápadně odlévat do dřezu, ale stejně si myslím, že mu druhý den muselo být ouvej. Mně taky bylo (i bez Absintu), takže jsem si pro jistotu ráno posunula odjezd a radši předtím ozkoušela alkoholtester.

No a holčičky, ty si ani nestěžovaly, že se ten den netočil úplně kolem nich – byly spokojené, měly naducané pupíčky. Branduška v kanceláři předvedla svoji oblíbenou fotrovskou pozici na Milánkovi :-D, no a Bailinka ta chtěla všechno zkoumat – zajímaly ji dárečky, kytičky, skleničky, takže při holčičím focení je z ní vidět jen zadnice. 😀 V hospůdce byly na svém oblíbeném místě v pelíšku a hlídaly poslední dáreček, který jsem dostala, a to přímo od pana šéfa z Historie – báječné okurkové šampáňo (to bouchneme na nějaké další pořádné slávě). Ostatně, ze všech dárečků jsem měla obrovskou radost – kulinářský kurz je sice trochu danajský, protože mě zavazuje uvařit všem dárcům, co se naučím. Nejvtipnější dárek ovšem byla trojkombinace Baileys, Brandy a Káťa s uvedením roku výroby. 😀 Díky moc všem za překrásné dárečky a parádní mejdan na pokračování (hlavně tedy mojí milé Jituli, která to všechno spískala). No a Milánkovi velký dík za fotky. 😉