ZOO PRAHA 2016

Pořád žiju v domnění, že pražskou ZOO navštěvujeme pravidelně každý rok, ale jak tak koukám v archivu, jsou to spíš dvouletky. Za ty dva roky, co tu holčičky byly naposledy s Archiem (více zde) a Bailinka za tu dobu předvedla dost kaskadérských kousků, co se zvířátek týče. Nenechala jsem tedy nic náhodě – utáhla jsem postroj, vytáhla vodítka normální i šprcky (to kdyby ta potvůrka v extázi nějaké lano přetrhla) a vyrazily jsme. Venku bylo zrovna pekelné vedro a podobný nápad jako my, mělo víc lidí, takže jsme parkovaly téměř u trojského kanálu. Aspoň jsem tu berušky osvěžila a vyrazila. U pokladny jsem si vyhlížela oběť, kterou poprosím o provedení jednoho psíka (už tu totiž platí novinka, že vstup je povolen jen po předložení očkovacího průkazu a navíc co pes to jedna dospělá osoba). U vstupu ale v tu chvíli zmatkovala nějaká škola, takže jsem prošla bez povšimnutí s oběma breberkama. Krátce po našem vstupu začínalo cvičení lachtánků. Chtěla jsem si na ně počkat, jenže bylo takové parno a zrovna u lachtanů nikde žádný stín, že jsem po chvilce vzala nohy na ramena v obavě, aby se holčičkám neuvařily mozečky (nutno ale říct, že než krmení začalo, hlavní atrakcí byly holčičky, které jsem zatím, aby se nenudily, zabavovala já různými triky). Zpocená až na pr…… jsem hned vyrazila pro ledovou kávičku a holky osvěžit pod vodou, Brandy si opět získala fanoušky, protože se tu ráchala svým obvyklým způsobem. Pak se šlo na to.

K velké radosti Bailinky jsme začaly u ptactva – divokého ptactva. Branduška to už je starý mazák, nějací ptáčkové ji nerozhodí. Bailinka byla konsternovaná u každého výběhu, docela by mě zajímalo, jestli jí docházelo, když si zírala z očka do očka se supem, jak by to asi dopadlo… Z očka do očka si holčičky koukaly i se sitatungami – jedna byla totiž tak strašně zvědavá, že se na ně šla podívat blíž. Když to shrnu, tak Bailinka do každého výběhu zvědavě nakukovala, nejvíc asi ožila u malého ptactva jako jsou holubi, bažanti…. Tady měla chvilkama oči tak vykulené, že si někteří návštěvníci ZOO místo focení zvířátek ve výběhu fotili právě Bailinku, no a pak výrazně ožila vždy u výběhů, kde se něco rychle hýbalo – což bývají většinou opičky. Brandy má ráda kotuly, ty tedy holčičky sledovaly svorně bok po boku a nejvíc Branďule ožila u výběhu psounů, kteří tu zrovna měli hostinu – musela jsem jí i slinu zamáčknout. 😀 Protože pejskové nesmí do pavilonu a neodvážila bych se v takovém provozu a vedru holčičky uvázat venku samotné, byla jsem moc ráda, když ven vyběhla aspoň jedna gorilka. Bailinka na nic moc neviděla, ale poradila si na špičkách natahovala krk jak žirafa. Pomaličku jsme dorazily k šelmám – u venkovních gepardů mám vždycky pocit, že kdyby chtěli, plot překonají raz dva. Jeden nás taky bystře sledoval. Venku byli lvi i tygři. Lvíček mi přišel hrozně pohublý, asi investuje hodně energie do čiperné lvice, která si zrovna hrála s papírovou krabicí. Naopak pořádný macek byl tygr, který se zrovna vyvaloval ve vodě – na toho se šly podívat obě holčičky. U paovcí Bailinka zavzpomínala na svůj šluknovský seskok – místo i zvířátka ho dost připomínal. No a když jsme pak šly cestou Zakázankou a koukaly na ovce (a kamzíky) shora, věřím, že nebýt tam plot, šla by Baila do seskoku znovu.

Cestou nahoru se bohužel začal zvedat trochu vítr a sem tam v dálce zahřmělo. Brandušku se mi chvilku dařilo docela chlácholit, ale jen jsme dorazily k rozhledně, bouřilo už fest a nastal komplikovaný problém – přesvědčit Brandy, že dopředu je to k autu blíž než zpět. Byly tedy chvilky, kdy jsme ji musela poponášet. Vršek zahrady jsme tedy spíš proletěly, ale ani přicházející bouřka (o které radar na mobilu nic neříkal, tedy říkal, ale že nás prý jen lízne) mi nemohla zabránit v návštěvě některých výběhů jako například vlci. U těch zrovna probíhalo komentované krmení – ošetřovatel mezi nimi volně procházel a schovával jim maso. Z komentáře jsme se dozvěděli, že pro vlka je člověk tak velký predátor, že na nás si nic nedovolí, protože se mezi nimi může ošetřovatel volně pohybovat – nemusíme se tedy bát, když potkáme vlky v lese. To je sice hezký, ale stejně budu radši, když je v lese nepotkám už kvůli holčičkám. Oblíbená a veselá vydřička si nás přivolala sama. Jak zmerčila holčičky, začala je provokovat. Brandince to bylo jedno, ta chtěla hlavně rychle pryč – hromy a blesky kolem nás lítaly. Bailinka se samozřejmě chytla. S vydrou se chvilku honily, ale když Bambula pochopila, že se k ní nemá šanci dostat, vykašlala se na ni. Samozřejmě jsem nutně potřebovala vidět i slony a žirafy – ti už byli opravdu v letu, Brandy šílela a začínalo pršet. Zírala jsem jsem jak se rozrostlo údolí slonů – krásné to tu mají. Pak už zbývalo navštívit jen surikatky a mangusty, které jsou taky vždycky hrozně vtipné. To už pršelo víc a víc, takže byly schované, ale i tak holčičky sledovaly ostřížím zrakem. Déšť se stupňoval, takže ledního medvěda jsem jen vyfotila a mazaly jsme rychle pryč. Po opuštění ZOO přišel tak pekelný liják, že Brandy zapomněla i stresovat. Pomalu jsem si připadla jak ve Forestu Gumpovi, měla jsem pocit, že prší snad i zezdola. Déšť neustával, stále se zhoršoval, lidi se schovávali pod co to jen šlo, jen my mazaly rychle k autu, které bylo až u kanálu zaparkované. To byla úleva, když jsme k němu konečně dorazily. První šly do auta na kost promoklé holčičky, já si pod sebe musela rozložit pláštěnku. Jen jsem nasedla, začal déšť ustávat a na Vinohrady jsem dojela prakticky za sucha, což se nedalo říct o mně – byla jsem jak vodník, tak moc, že jsem doma musela vyždímat i spodní prádlo. 😀 No a holčičky ty byly unavené jak koťata. Hned ulehly a chrněly. Byla jsem rád, protože večer jsem šla na návštěvu a zůstávaly doma samotné. Bohužel nebyly asi unavené dostatečně, protože i tak zvládly opět přetřídit už tříděný odpad. No a v noci – Bailinka měla opravdu hodně divoké sny – kdo ví, jestli se jí zdálo o vydrách, ptactvu nebo gorilkách…. Příští rok budeme muset zase vyrazit – ať se bobek socializuje.