TURNAJ SLADKÝCH NADĚJÍ 2014

První turnaj v tomto roce bez naší čtyřnohé účasti. Holčičky si totiž navzájem předaly psincáček, který odněkdu dotáhla Bailinka (kromě psincáku ji navíc ještě potrápila plíseň – myslím, že tu si dovezla už z hamrnického tábora a svých myšolovů, jen se to projevilo až později). Ještě ve středu ráno to vypadalo nadějně aspoň se starou závodnicí, ale těsně před tréninkem začala chrchlat taky. K velké radosti HopTropů jsme tedy museli překopat celou sestavu a dát dohromady jen jeden závodní tým, a to FUNatic Runners, kteří si dobře vedou v Poháru Puriny (a že jsme nebyli sami, kdo zamotal HT hlavu). Hned na tréninku se tedy trénovalo na vysoké překážky, na které naši závodníci nejsou moc zvyklí. Vcelku to šlo, obstojně běhala i Fleurka, která se tím okamžikem stala jediným snižovačem týmu (32,5 cm – sice žádná sláva oproti Bailinčinu snižování na 20 cm, ale aspoň něco).

No a protože jsem svůj tým nechtěla nechat v bryndě, přislíbila jsem na neděli alespoň krátkou výpomoc. Jeden běh jsem prošvihla… S velkou slávou jsem přinesla tabulku na psaní časů – většina FUNaticů se bohužel neradovala se mnou, naopak jsem hned dostala za uši, že prý ať se opovážím ty zoufalé střídačky na tabulku psát, natož zveřejňovat nad hlavou. No jo no, týmy nebyly seběhané, běhalo se jak to vyšlo, ale nakonec to nebyla taková tragédie jak se všichni tvářili. Po prvním rozběhu se ukázalo, že Fleurka závodní atmosféru stále ještě není schopná psychicky zvládnout, takže jsme byli ochuzeni o dalšího psíka. Najednou bylo FUNaticů místo 6 jen 5. Po dalších dvou rozbězích strašně zpomalila i Blaženka – není divu, neměla tu totiž svou paničku, běhala s odvážnou Blankou (já bych si tuhle mega kobylku bála zapřáhnout, mohly bysme u boxu skončit s míčkem v hubě obě), navíc bylo pekelné vedro, což Blažence taky zrovna dvakrát neprospívá. Blaženka tedy odpočívala ve své boudičce (s občasným venčením) a FUNatici zbyli jen čtyři. Ale poprali se s tím výborně i přesto, že běhali na nejvyšší překážky (35 cm).

V odpolední části se jim podařil husarský kousek, kdy Manic Dogs1 a Adrenalin Flyers dali kanára. Je pravdou, že hlavně Adrenalini měli trochu rozhozené pejsky, ale co, na to se přece nikdo neptá. Takže dva vítězné rozběhy za sebou. První prohru vyfasovali až s The Rebels  Rock and Roll (prohra 1:3) a druhá prohra přišla v semifinále, kdy nám Adrenalin Flyers prohru vrátili (nevím čím nadopovali pejsky a psovody, běhali také v dost zmatené a vykouzlené sestavě). Bylo z toho tedy nakonec krásné 3. místo ve 3. divizi v absolutně nevyzkoušené sestavě na vysoké překážky. Atmosféra byla moc příjemná a díky tímto i dalším pomocníkům jako byla Kája s Vláďou, kteří též neběhali. Vláďovi tímto velký dík i za několik foteček nejen z běhání, ale i vyhlašování – já totiž na vyhlášení ani nečekala a mazala domů za svými marůdky.

Tentokrát bohužel bez fotek i videí, ale do příště se polepšíme!