BUTCHOVA DVOUDENNÍ NÁVŠTĚVA

Butche jsem si převzala ve středu před flyballovým tréninkem a chudáka malého po pořádném vyvenčení hned nechala doma. Přiznávám, že na flyballu občas nevím, co si počít se dvěma hafulkama, natož abych měla na starosti tři hafany. Odskákal to tedy chudák mladý pán, ale nebojte nešidila jsem ho dlouho. Mám to štěstí, že můžu mít pejsky v práci, tak jsem to tu ve čtvrtek spravedlivě prostřídala a náhradou za osamocenou středu jsem vzala Butche večer do hospůdky (Bailinka málem vzteky pukla). Pátek byl trochu volnější režim a pejskové byli v práci všichni tři. Jak už jsem při dřívějším hlídání psala, Bailinka z malého návštěvníka zpočátku moc radosti nemá, ale její zpruzelé období se postupně zkracuje a zkracuje. Mně přijde hrozně komická, když se snaží nevyskytovat v jeho přítomnosti moc blízko. Většinou byly tedy pelíšky obsazené holčičkami a Butch měl královský pelech pro sebe. No a když se Brandy ve společném pelíšku moc roztahuje, tak Bailinka sedí pode mnou a dělá hrozně týrané ksichtíčky.

Protože jsme hlídaly v týdnu, žádný velký výlet nás nečekal, jen procházky a venčení po okolí – někdy samostatně, někdy s holčičkami. Butch je takový ďáblík s andělským výrazem. Doma a na vodítku hotové neviňátko, ale jak se přiblíží k pejskovi dokáže pěkně divočet, tedy s fenečkami. S pejsky má trochu problém, ale za mého hlídání se objevil jen jediný malý problém – starý, nahluchlý buldoček si Butche nevšímal, tak ho na sebe upozornil štípancem do zadnice. Pacholek. Doma je neuvěřitelný mazlíček, vyvíjí na mě nátlaky podobně jako Brandy (narozdíl od Bailinky, která se na nic neptá a udělá si co chce), on je vůbec celá mamina i vzhledově. Co tedy určitě po mamině nezdědil je rychlost při krmení. Za prvé je doma zvyklý mít neustále misku se žrádlem k dispozici – to se u nás nedělá, což pochopil až ve čtvrtek večer a konečně se pořádně nadlábl (za Branďulčiny hypnózy, která mu zřejmě vsugerovávala „nech tu misku být…“). Jako druhý bod by se měl podstatně zrychlit v chytání pamlsků do tlamičky – holky v tom jsou přebornice a zároveň dokážou merčit, že Butchovi se dobrůtka do tlamy netrefila a dobrůtku mu tedy sežerou dřív než se mlaďoch rozkouká. Myslím, že já si pejska rozhodně nikdy pořizovat nebudu, protože by u nás nejspíš umřel hlady (jako fakt nekecám, ty dvě hyeny by ho obraly o všechno).

Bohužel se mi nepodařilo při jeho vracení překvapit paničku nějakým novým trikem. Není zvyklý shapovat a chudák vůbec nevěděl, co dělat (holčičky mezitím metaly kozelce). Tak jsme alespoň vylepšovali společně základní povely jako sedni, lehni, zůstaň apod. Do příště budu muset vymyslet něco hodně jednoduchého. Před Bářiným příjezdem si zrovna hezky hrál s Branduškou – ona je fakt zlatíčko, svoje potomky miluje a s každým si krásně vyhraje. Butch paničku samozřejmě mile přivítal (mile a něžně, ne jako u nás, kdy mám občas po vítání pocit, že jsem přišla o všechny zuby) a frčel domů. Bailinka si odfoukla a Brandy ta se těší zase na příští hlídání.