BINGO V PRAZE

V sobotu, poté co jsme navařili a aspoň trochu poklidili, jsme se odpoledne vypravili do Kyjí povzbudit Verču na kvalifikačky juniorů a mládeže na EOJ 2013. Bingouškovo uvítání bylo naprosto neuvěřitelné. Doteď jsem si myslela, že Bailinka je z celého vrhu největší lízálek, ale Bingoušek nezůstal za sestřičkou moc pozadu a na přivítanou kňučel radostí a také nás oblízal od hlavy po paty. Přiznávám, že v první chvíli jsem byla překvapená a Bingo mi přišel obrovský, ale když stáli vedle sebe s Bailinkou, tak nebyl o moc větší než Baila, ale celkově je takový mohutnější – prostě pan pes na rozdíl od toho našeho tintítka. Měla jsem z něho obrovskou radost. Bailinka, která není zvyklá na to, aby ji nějaká fenečka okřikovala mezitím dostala kapánek za uši od Jessinky (k mojí velké radosti, protože maličká je fakt drzá jak opice, ale mamina s ní má svatou trpělivost, takže ji málokdy usměrní). Protože jsme Verču s Jesskou nechtěli dál rozrušovat před posledním během, vzali jsme Bingouška na procházku s našimi holkami. Obě holky byly blažené, že mají synka a brášku zase u sebe a dávali mu pořádně za uši, i když teda Baila ta raději visí mamině na obojku (nechápu, kde se tohle naučila, ale už mě to tak štve, že do těhle hrátek musím zasahovat). Brandušku ovšem po chvilce zaujaly všudepřítomné kachny a vydala se po jejich stopách potokem. Bailinka, maminčin ocásek, musela samozřejmě za ní, zatímco Bingo je oštěkával ze břehu. Zpět k parkuru se tedy vrátily holčičky totálně promočené, zmrzlé a  zaprasené, zatím co Bingoušek zůstal vymydleny, načesaný a spokojený, že zase vidí svou paničku. Zanedlouho šla Verča s Jessinkou do akce, byl to jediný její běh, který jsme viděly a bohužel se zrovna diskly. Protože to byl holek poslední běh, vydali jsme se všichni k autu. Na loucce (parkovišti) se ještě pořádně vyřádili s míčkem pana Binga se šňůrkami. Když jsem viděla jak ohromný úspěch u holčiček měl, budu jim muset také takový pořídit. Každý zvolil jinou metodu přetahování – nejvtipnější byl asi Bingoušek, který s provázkem neustále kroužil kolem holek. Samozřejmě došlo i na hrátky s dalšími pejsky, kterých tam bylo požehnaně a na ty naše velmi úlisně pokukovali. Když se psiska dostatečně vyřádili, vyrazilo se domů.

Doma, když jsme Verču s tatínkem a pejsky nakrmili, napojili, ubytovali a chvilku pokecali, vyhnali jsme je na výlet po Praze, protože jsme si chtěli našeho malého prďolku užít o samotě (moc práce to vyhánění nedalo). Doprovodili jsme je k tramvaji a vydali se se čtyřmi hafany na procházku (nechali jsme si i závodnici Jessinku, aby nabrala síly na další závodní den). Kupodivu s námi šli oba bez problémů, jen sem tam se někdo z nich otočil, jestli neuvidí paničku. Po procházce jsme zakotvili u nás v hospůdce na zahrádce na rychlé pivo. A že rychlé bylo, protože Jessinka a Bingo jsou pořádní hlídači a jak se venku na chodníku něco hlo (a že se na Vinohradech stále něco hýbe), tak štěkali. Naše berušky, hospodě od malička vychované, z toho byly celé tumpachové, takže také nevěděly co dřív – jestli si hlídat svoje páníčky anebo hlídat, co se kde šustne. Největší fuška asi byla přivázat všechny hafany a pak je zase od sebe rozmotat. Domů se ale hned nešlo – museli jsme se s Bingouškem pochlubit naší sousedce, která si naše prcky užívala při pravidelných návštěvách. Brandy i Baila se tu už chovají jako doma, takže se okamžitě uvelebily na sedačce. Jessinka s Bingem se vydali na důkladný průzkum nového prostředí. Jessinka dokonce trošku pokukovala po sedačce, ale to se moc nelíbilo Bailince, která po ní trochu chňapla – tak jsem na oplátku chňapla já po Bailuši, protože tohle teda neee. Nakonec se i oni uvelebili – Jesska hlídala (nooo, až tak moc nehlídala, spíš spinkala) u dveří a Bingoušek si ustlal na mé bundě (slušně vychovaný pejsek, nesápe se hned na sedačku jako ty naše dvě můry). Paní Borovcová byla z Bingouška také nadšená (však pusinek dostala nepočítaně), taky ji ale překvapil jak je mohutný. Pobyli jsme jen chviličku. Než jsme došli ke dveřím, Bailinka s Jesskou si chtěly vyříkat nějaké věci – odnesly to moje konečně narostlé nehtíčky (auau). Nevím, co se těm dvěma na sobě nelíbilo – každopádně Jesska z Baily nadšená moc nebyla, zato Brandy se jí líbila moc. Když dorazili páníčkové, Jessinka i Bingo nám předvedli nějaké tríčky s paničkou (trochu jsem se teda zastyděla, máme co dohánět), Jessinka pak šla odpočívat, prckové řádili jak černá ruka, občas i s maminou. Vzhledem k přezubování prďolků za chvíli některé hračky vypadaly, že se právě vrátily z exkurze na jatkách (to ostatně vypadala i Brandy, které oba prckové neustále viseli na krku). Páníčkové zatím seděli a povídali, jenže je čekalo brzké vstávání tak se šlo spát, tedy my ne – u nás se chodí spát hodně pozdě a i když jsme se snažili být jako myšky, stejně nás hlídači Jessie a Bingo vyhmátli a pořádně vyštěkali.

Na ráno jsme byli domluveni, že až budou Bingovci odjíždět na kvaldy, otevřou jen dveře a Bingo si nás snad sám najde v ložnici. No a neomylně během pár vteřin našel, pak nastal chvilkový uragán – honičky, běhání, skákání, okusování se, což Brandy s nelibostí nesla – ona je totiž spáč jako panička. Po chvilce se tedy řádění uklidnilo a za chvilku jsem u sebe měla dvě malá spící klubíčka. Po snídani jsem s hafánky vyrazila k Vltavě, pak na trénink flyballu (trénink začátečníků na jejich první turnaj). Bohužel jsem zapomněla foťák, ale nicméně stále se opakovalo to samé – šílené honičky, bitky (samozřejmě v dobrém), házení klacíčků, no a Bailinka s Branduškou se samozřejmě i vykoupaly. Na cvičáku si chvilku zařádili s ostatními pejsky a pak odpočívali v přepravce. Musím je oba moc pochválit (Binga tedy víc), protože byli moc hodní. Po tréninku se opět vylítali s ostatními hafany. Jsem moc ráda, že ani jeden z nich nemá problémy s pejsky – nebojí se a zároveň nejsou agresivní (hold povahy po mamině), takže to byla paráda. Ze cvičáku jsem vyrazila opět do Kyjí – s Bingouškovými páníčky jsme byli domluveni na odpoledním předání. Bingo měl velkou radost, že má zase kompletní rodinku, i když u nás mu snad nic nechybělo. To samé se nedá říct o Jessince. Ta zřejmě doufala, že si milého Binga zase necháme a ona bude mít páníčky jen pro sebe. Svou nelibost dala trochu najevo Bingovi i Baile, samozřejmě jen tak decentně, což Bailuši rozhodně neuškodí (kromě toho ta dostala za uši docela zaslouženě, protože se na ni dost škodolibě dívala). Pejskové opět řádili, opět se k nám přidali vetřelci z předešlého dne – překvapivě se ovšem rozhodli znásilňovat našeho Bingouška (asi 4% menšina), kterého se naštěstí podařilo zachránit ze spárů nadržených vetřelců (hihi). Na závěr mamina i sestřička pořádně zmasily chudáčka Bingáska – prostě drsné teriéří hrátky. Po chvilce řádění jsem už musela mazat, protože mě ještě čekala návštěva Šébulky v nemocnici a večer Den otevřených dveří na veterině Jaggy v Praze (bylo to bezvadný, nejvíc mě samozřejmě pobavilo asi vyšetření BAER – když jsem si na místě plyšového medvěda představila těch našich 6 lumpíků, musela jsem se fakt smát).

Tímto moc děkujeme Veronice a jejímu tatínkovi, že nám s sebou do Prahy přivezli i Binga. Moc rádi jsme je viděli a Bingouška jsme si užívali co to šlo (je to sice pořádný divoch, ale vedle potřeštěné Bailuše hotový beránek). No a Verče, které se nepodařilo kvalifikovat, přejeme do příštích let víc štěstí – myslím, že příští rok všem natrhne pořádně zadek!