Na G vrh malých PRTíčků jsem se hrozně těšila. Jedná se totiž o štěňátka po úžasně Bailinčině tetičce Eterce (sestra Bailinčiny taťky Puntíka) a krásném černobílém pejskovi jménem Panda ze Švédska. Napjatě jsem sledovala každou novou zprávu a dočkala jsem se 17.1.2016, kdy se narodily dvě krásné holčičky – jedna celá mamina a druhá celý taťka. Škoda, že jich není víc, ale aspoň si Dejna s Eterkou a Babsinkou to „mateřství“ užijí ve větším poklidu, než to bývalo u nás. S tím poklidem jsem se moc nemýlila – obě jsou strašně hodné, milé, spokojené s neustále plnou mlékárnou (maminkou). Moje favoritka, kdybych si já měla vybírat, by asi byla černohubka Good Girl (miniPandička). Dejna má zase svou favoritku trikolorku Golden Girl (miniEterka), protože se dost projevuje jako maminka Eterka. Eterka s Babsou byly nadšené z návštěvy, myslím, že každou návštěvu jen vítají nejen pro zpestření, ale většina jich asi i něco donese. Během chvilky si tedy holčičky rozebraly i dárky pro štěňátka, ta pískací nakonec musela být zabavena, protože bysme si s Dejnou moc nepopovídaly. Obě mě hrozně překvapily při přetahování o hračku, kdy jsem se jen Dejny zeptala, jestli pustí hračku, když řeknu „pusť“ – reakce byla okamžitá, okamžitě puštěno. Jsem z toho byla u vytržení, protože to já si doma musím hračku vybojovat od Bailinky. 😀 Asi na tom budeme muset zapracovat. Ale jinak jsou to stejné můry jako ty moje dvě (Eterka = Bailinka, Babsa = Brandy). Jinak jsme toho s Dejnou spoustu nejen ze života štěněčího, ale hlavně PRTího a vlastně i sportovního.
Moc tedy děkuji za přijetí v té hromadě návštěv, kdy jednu návštěvu jsem střídala já a druhá mě (naštěstí, protože jinak tam vysedávám dodneška) 😀 Sama si moc dobře pamatuju, že i u nás při štěňátkách také byly dny otevřených dveří a musela jsem pomalu dělat pořadník návštěv. Atmosféra byla báječná a obě princezny půjdou do světa skvěle socializované. Přeji jim oběma do života hlavně hodně zdravíčka, radostí i štěstí a také hromadu sportovních úspěchů a doufám, že se budeme často vídat, protože z obou by měly vyrůst pražské agiliťačky. Aspoň je budu mít na očích a kdo ví, třeba jednou … po jejich mamince nebo po přímo po těchhle kráskách i mně přibyde domů nějaká malá, milá potvůrka… 😀
Na závěr tu ještě musím zmínit, jak probíhal můj návrat domů – moje holčičky byly zatím samy doma, Branduška mě přivítala, očmuchla a dožadovala se žrádla. S Bailinkou to byla jiná – ta mě sice přivítala, ale čumáčkem mě projela od hlavy až po paty a pak nahodila opět výraz týraného pejska, jakože co jsem si to dovolila a pak mi celý večer lezla skoro po hlavě, byla k neumazlení, aby mi ukázala, že jako žádné další zvířátko doma nepotřebujeme, protože ona vydá za 10 mazlíčků. 😀 Zatím může být v klidu, ale jsem zvědavá, jak se jednou bude tvářit.