I letos jsme vyrazili na báječnou zimní dovolenou do Jeseníků ve složení Markéta a pudlíci Flip a Robin, Jana s Pepou a kníračka Nettynka, Verča s Tomášem a holčičkami Agátkou a Nikolkou. Tentokrát jsme byli ubytovaní v chaloupce U Lípy v Kunčicích, nedaleko místních sjezdovek. Mrzlo až praštělo, sněhu bylo tolik, že se občas i pejskové ztráceli, Nettynka hárala a kolem se ometala hromada místních voříšků, kteří čekali na příležitost… Flipíka s Robinem nechávala háravka docela chladnými, zato Branďule byla z Nettynky úplně paf. Jak u ní bývá zvykem, netrvalo dlouho a Brandy v den odjezdu začala hárat (o 1,5 měsíce dříve než jsem očekávala!!!). Málem mě klepla pepka, protože veškeré naše plány jsou tím pádem ohroženy. Ale to se nedá nic dělat.
No ale co se všechno během naší vytoužené, odpočinkové dovolené dělo. I přes kruté mrazy jsme se nenechali odradit a každý den jsme trávili minimálně tak dvě hodinky na sjezdovce (někdy to v tom mrazu opravdu nešlo déle), zatímco Pepa udržoval oheň v chalupě a musel se velmi intenzivně věnovat naší závislačce Branďulce, která když mu neseděla na klíně, vyhlížela nás z okna. Po každé lyžovačce a pořádně dávce oběda se vyráželo na krátký výlet s pejsky. Výletíky byly opravdu kratší, žádné adrenalinové, noční výšlapy se tedy tentokrát nekonaly – v té zimě nebyla ani moc chuť a navíc Flipík byl po operaci s tlapičkou, takže se musel šetřit. Večer nás čekaly obvyklé žrací orgie (na nějakou dietku se v tomto složení musí zapomenout). Za jediný větší výlet se dá počítat návštěva cukrárny v Branné, kde se přímo vyrábí místní specialita plněné trubičky (já bych to tedy nazvala spíš kremrolí) a poté obhlídnutí sjezdovek na Ramzové. S páníčkem jsme si jedno odpoledne vyrazili omrknout místní staré chaloupky a roubenky a s Markétou jsme si jeden den dali takový malý kunčický okruh, na kterém se nám podařilo sejít z cestu a vzhledem k množství sněhu se jako nejpřijatelnější návrat na cestu jevilo lézt po čtyřech, Nikolka vedle nás válela sudy a do toho kolem nás poskakovali tři praštění sněhuláci rozradostnění jaká je s námi švanda. Myslím, že místní docela zírali, když viděli tuto skupinku valit se dolů ze svahu.
Také se nám během týdne podařilo vyhlédnout novou chaloupku pro příští rok. Stávající roubenka bude totiž od letošního léta rozšířena a obáváme se, že 18 lidí a pejsků bychom už dohromady nedali, navíc už to je velká banda lidí, kterou by bylo těžko zorganizovat. Poslední den se nám tedy podařilo zařídit a předplatit si ubytování v kouzelné Roubence pod vlekem – opravdu pár kroků od vleku, kam si příští rok s sebou povezeme i posilu – mojí sestřičku s dvojčátky Čoudíky. To bude panečku veselo! Agátka s Nikolkou budou mít parádní zpestření. Nikolka vloni v Kunčicích zahájila svou lyžařskou kariéru a letos už místní svahy i vleky brázdila jako velký profík. Agátka se se sněhem a zimou zrovna dvakrát nekamarádí, ale myslím, že příští rok ji bude už také čekat premiéra na lyžích, uvidíme. Čoudíčci si budou muset ještě počkat.
V letošním roce byl asi největším zážitkem závěrečný gurmánský večer. Ve čtvrtek jsme vyslali Janu se všemi mužskými na nákup a oni se vrátili s 10 čerstvými pstroužky, které jsme vykuchali, naložili a v pátek na máslíčku v kachlové troubě pěkně opekli. Každý přiložil ruku k dílu, každý měl svoji funkci a nakonec se olizovali až za ušima nejen páníčkové, ale i pejskové. Doufejme, že se z této rozlučkové večeře stane tradice. Uvidíme příští rok – sice nám budou chybět kachlová kamna, ale pokud jde o jídlo, my si určitě nějak poradíme.
Takže zase za rok nashledanou v Kunčicích!