LUKÁŠOVSKÝ DRAK 2014

Druhý závod v sezóně a opět problémy – týden před závodem se nám začal rozsýpat tým Runnerů. Spustila to Bailinka, která si bez jediného varování začala hárat (první hárání strašila asi 4 měsíce, že už začne a nic), následně odpadl mladý Dastík, protože panička musela do nemocnice a korunu tomu všemu nasadila Mollynka, která se musela podrobit nečekané operaci oka. Muselo se tedy sáhnout do našich „začátečnických“ zásob, které ještě na závody moc připravené nebyly. Nakonec, po pár ostřejších i méně ostřejších výměnách názorů, jsme konečně vyrazili v sobotu ráno (ranní vstávání je moje smrt) na závody oba týmy. Na turnaj jsem jela společně s Karolínou a pány Dastym a Barníkem. Kluci háravku v autě vůbec neřešili, orosila jsem se jen já, když jsem viděla, kolik věcí má s sebou Kája…. Naštěstí jsme do mého pidi kufru všechno dostaly a já byla ráda, že jedem tak brzo ráno, nebude tedy provoz, protože já z auta moc ven neviděla.

Za Jumpery na start nastoupili Dasty střídaný Fleurkou, Afrička, Blaženka a Brandy střídaná Atacamou. Hned v prvním rozběhu proti CrazyBalls III. se nám podařilo zaběhnout rekord týmu s časem 19,20 s, no a protože se v sobotu běhal Speed Trial, byl pro ten den splněn krásný čas a Brandušku jsme si šetřili na další den. Ostatní sobotní rozběhy už tedy odběhala Atacama a rozhodli jsme se vyzkoušet i Fleurku. Fleurka bude jednou megarychlík, ale zatím si trochu stavěla hlavinku a od boxu se nevracela přes překážky. Proti RUPakům, Plzni ani Adrenalin Flyers se čas už nepodařilo vylepšit, ale i tak jsme do druhého dne nastupovali z úžasného prvního místa.

Nedělními prvními soupeři byli Pilsen 2 F.A.S.T., se kterými jsme bohužel prohráli 1:3. Jedním během jsem se předvedla i já. Plzeňáci chybovali a já si nevšimla, že špatně vystřídala i Afrička, tak jsem si dala pořádně na čas se střídačkou a víceméně jsem ten jeden běh družstvu projela já. Byla to naše první prohra. No a protože se běhalo na dvě prohry (Double Elimination), nemohli jsme si dovolit žádnou další chybičku. Panička Fleurky se rozhodla, že pokud to půjde, nebude Fleurku nasazovat a Fleur si bude v rámci závodní atmosféry zkoušet jen odběhy a zkušební běhy, kde, když jí někdo pomůže od boxu na první překážku, chybu neudělá. Všechny starty tedy byli na Dastym. Proti Adrenalin Flyers excelovala Cami a i když byli Jumpeři pomalejší, Adrenalini se tak trochu vychybovali, zatímco naši drahouškové běhali bezchybně, takže 3:0. Proti CrazyBalls III. si zaběhala zase Branduška a s krásnými časy jsme je porazili také 3:0. Osudným se nám stal až tým R.U.P.em, který byl rychlejší než my (družstvo poskládané jen z borderek, Brandy na konci neměla šanci to dohnat). Dva běhy si zaběhl Dastík a najednou přišel spásný nápad – zkusit nasadit Fleur, která ten den všech odběhy zvládla bez chybičky, a tak jsme to riskli a doufali, že se jí v hlavince rozsvítilo a i se bude sama od boxu vracet přes překážky. 2x tedy startovala Fleurka – starty ještě nemá vychytané, ale to přijde. Hlavní bylo, že oba další běhy zvládla jako profík, navíc s krásným časem 4,31 s. Na RUPy to sice nestačilo, ale Fleurky dva povedené běhy byla pro ten den naše největší výhra. Naše družstvo Jumperů nakonec skončilo na 3. místě s nejlepším časem 19,20 s.

U Runnerů, kterým vypadli tři pejskové najednou, byla situace o dost napínavější, ale nakonec nastoupili Zara, Jerome, Sandy a Babou s nováčkem našeho týmu Bonnie. Nemuselo se tedy běhat na vysoké překážky a tím pádem i Zarča jako starťák zvládla celý turnaj odběhat sama, ale časově byl dopředu jasné, že to žádná sláva nebude. Runneři v sobotu také běhali Speed Trial a v neděli Double Elimination. V prvním rozběhu proti Lavině Beta se jim podařilo zaběhnout nejrychlejší čas víkendu, a to 19,88 s s Babou. Do pár běhů byla nasazena i Bonnie, ale ani té se nechtělo vracet od boxu přes překážky, takže většinu práce během víkendu odvedla pravě Baboulka a Bonnie si o víkendu nezaznamenala žádný čas a v neděli „trénovala“ podobně jako Fleurka. Do neděle nastupovali Runneři z 6., posledního, místa.

V neděli se ale nenechali ani trochu zahanbit. Hned v prvním rozběhu pořádně zatopili Dragonům. Za stavu 2:0 se jim podařila zaběhnout remíza. Další běhy proti Dragonům už ale pohráli a pořádně zamotali hlavu pořadatelům, protože tabulky EJS nejsou dělané pro šest běhů, ti se s tím, ale nakonec statečně vypořádali.  Po první prohře nastoupili Runneři proti CrazyBalls II., které porazili krásnými běhy 3:1. V prvním běhu tohoto rozběhu nastala i vtipná chvilka, kdy Runneři dostali napomenutí, že poslední pejsek (Babou) běhá na pískací míček. Po kontrole nebyl žádný pískací míček objeven. Záhada byla vyřešena až později – z tréninku se mezi míčky, co se nabíjejí, přimotal pískací míček Míši Hylmarové. Budeme si na to muset příště dát pozor, bylo by mrzuté kvůli takové blbině přijít o běh (tenhle zrovna Runneři prohráli). Další souboj proti Black Pirates v napínavém boji opět vyhráli Runneři 3:2 – Piráti se sami vychybovali. V posledním rozběhu nastoupili proti Hop Trop Panthers a bohužel prohráli 1:3 – Baboulky krátké nožičky nestačily na PRTa na sousední dráze a v posledním běhu si Babou i maličko zablbla. Nakonec z toho bylo překvapivě 4. místo s nejlepším časem 19,88 s.

I když jsme na turnaj nevyráželi úplně v optimální sestavě ani náladě, tak myslím, že ani jeden tým se za svůj výkon nemusí vůbec stydět. Téměř každý z pejsků si trochu zablbnul, ale největší radost nám dělali především začouni, kteří v neděli běhali prakticky bez chybičky (sice jen při odbězích). Nejvtipnější z celého víkendu byla asi Bonnie, která při cestě zpátky poctivě přeskakovala všechny překážky položené na zemi.

No a mně osobně udělala obrovskou radost Brandy, která běhala lépe jak za mlada a nesrovnatelně lépe oproti loňskému roku. Časy 5, 26; 5,28 se u ní objevovaly zřídka, v průměru se pohybovala okolo 5,40 (vloni to bylo kolem 5,7 s – asi záhul a ztracená kondička po štěňátkách, možná už to zdravíčko tehdy haprovalo, ale já si to neuvědomovala). Takže jsem na tu svoji babku náramně pyšná a vlastně i na sebe – OKy se v zápise blýskaly o sto šest. Jediné, co mě trochu trápí je Brandušky otočka – občas jsem trnula, aby se vůbec trefila na dráhu, protože z boxu hrozně vylítávala do strany. Pokaždé to ale zvládla a já aspoň vím, na co se soustředit na tréninku.

Hárava Bailinka se celý víkend tvářila jako boží umučení. Bylo mi jí hrozně líto – běhat nemohla, venčit jsem holčičky chodila mimo areál do míst, kde se moc pejsků nevyskytovalo – prostě teror. Nakonec to ale i tahle malá bobinka přežila a na příštím turnaji už bude zase moc předvést co v ní je. V noci ve stanu jsem trochu trnula, aby se nevypravila někam na výlet, zatímco jsem spala, ale zřejmě ji to povzbuzování mamky zmohlo natolik, že po zalehnutí obě holčičky chrněly až do rána.

Myslím, že se turnaji moc vydařil. Byla jsem ráda, že už v sobotu emoce odpadly a večer jsme se trochu družili u pivečka a konečně splatili dluh za náš „ztracený“ box na Eagersu. Díky všem za milou společnost a fajn závody. Za pár fotek moc děkujeme i Pavel Slezak.