HAPPY MÍČEK 2013

Konečně to vypadalo na krásný turnaj, za krásného počasí s fajn bandou lidí. Na turnaj se vyráželo opět v pátek pod stan. Před odjezdem jsme si s Anetou předali mého oblíbence Dennyho, jehož panička na turnaj nemohla jet, tak ho zapůjčila. Holčičky byly z Dennyho nadšené, on z nich už tolik ne – i když byl moc hodný, tak bylo vidět, že panička mu chybí. Poté, co jsme nabalili auto (občas to vypadá, že se na turnaje stěhujeme nastálo) a pejsky, vyrazilo se. V Teplicích jsme měli sraz s Terkou, která se bála, že netrefí a chtěla schopné vodiče. Kdyby jela podle navigace, možná by tam byla o kapku rychleji – samozřejmě jsme kapánek zabloudili. Po rozestavění stanů a altánu jsme konečně usedli a kecalo se. S páníčkemk jsme nějak nebyli ve své kůži – já od rána cítila nějakou virózu a Božánek taky nevypadal moc valně. Navíc byla hrozná zima, takže tentokrát jsme mezi prvními odcházeli spinkat (neuvěřitelné). V noci byla zima pekelná, takže Branduška si hned zalezla do spacáčku, třasořitku Bailinku jsem přikryla aspoň bundou, no a Denny se uvelebil na své dece u vchodu. Bála jsem se, aby se v noci nevydal hledat paničku, tak jsem spala jen tak na půl oka, ale byl moc hodný, jen ho trochu rozhodili opilci, kteří během noci sháněli nějakého jiného pejska Dennyho, ale naštěstí zůstal s námi v pelíšku.

Po ranním probuzení a zhodnocení některých, že vypadám docela děsivě, jsem musela uznat, že asi vypadám – noční zima začínající chřipce moc nepřidala, bylo mi fakt mizerně. Ale co, jsem zvyklá, že to většinou rozdýchám, tak se šlo běhat. Tedy, ještě předtím jsme předali pražské konkurenci HopTrop děkovný dort. Dva dny před turnajem nám totiž umožnili trénink u nich v Letňanech (závidím jim krásný velký plac, světla, posekanou trávu…) – myslím, že dortíkem byli pořádně překvapení a snad z něho měli i radost (prý se po něm jen zaprášilo).  V prvním běhu proti Pilsen F.A.S.T. běžela parsonka Twixie a Jeromek – tedy rychlejší sestava. Hned prvním během se jim podařilo zaběhnout rekord družstva v čase 18,82 s, a to hned dvakrát. Protože se běhal Speed Trial, tak nás tento krásný čas okamžitě vyšvihl na první místo v divizi. Před obědem na dráhu proti X-treme nastoupily naše opory týmu Zara a Brandy – rekord jsme sice nevylepšili, ale Marta měla naprosto úžasné střídačky (většinou 0,0 něco) a Branduška s paničkou se též pochlapily – Brandy časy 5,5-5,7 (nějaké to shozené kilíčko jí neuškodilo) a střídačky převážně OK. Radost jsem měla tedy obrovskou. Ostatní rebelská družstva se držela také statečně – trojka běhal Round Robin a úspěšně si až do večera též udrželi první pozici. Rebelská jednička si držela a udržela třetí místo. Konkurenci měli obrovskou. Za zmínku stojí především nový národní rekord družstva Lavina Alfa, a to 16,77 s – gratulujeme!!! Konečně padl dlouho očekávaný šestnáctkový čas a hned s takovým náskokem. Odpoledne se povedlo i HopTropům zaběhnout 16,99 s – v čele s Branďulčinou švagrovou a Bailinčinou tetičkou Miou (Bella Mia Dai Muratori – sestřička taťky našeho vrhu B). Snad se Bailinka trochu potetí a bude podobná střela jako tetka. Taky musím moc pochválit našeho chráněnce Dennyho. Trochu jsem se bála, jestli bude bez paničky běhat a nechá se adoptovat námi a Míšou, která ho vypouštěla. Denny byl vzorný – na procházkách poslouchal líp než naše malá opička Bailinka, no a v bězích se mu také dařilo.

Po zmateném obědě (objednávky domluvené dopředu moc nefungovaly) a decentních hrátkách s holčičkami nás odpoledne čekal poslední běh proti Black Pirates. Kapitánka Lucka rozhodla, že v takovém parnu budeme šetřit pejsky a zaběhneme si každý dva běhy. V jednom běhu jsem měla parádní kliku – Brandy jsem vystřídala s chybou, ale shodou okolností na vedlejší dráze pejsek porazil překážku a urputně lovil míček, takže se běžel běh nový. Zaběhli jsme si opět krásný čas 19,14 s a nebýt mojí velké střídačky (0,19 s) – po té chybě jsem se bála – mohli jsme mít další čas pod 19 s. Ale co, první pozici do druhého dne jsme už měli jistou….. Musím přiznat, že ty poslední dva běhy jsem se už necítila vůbec dobře – chřipka útočila, hlava třeštila a motala se, v krku mě bolelo. Z páníčka zase vypadlo, že má pásový opar – no prostě parta hic. Při vyhlašování výsledků z Lukášovského draka na mě přišla šílená zimnice, nepomohlo ani se nabalit (všichni v tílkách a kraťáskách na mě koukali jak na blázna). Jenže jsem nechtěla zkazit turnaj Rebelům ani nadšené závodnici Brandušce, navíc to mohl být první víkendový turnaj (konečně, tak jsem se těšila), tak jsem se zuby nehty držela. Ostatní už ale zaregistrovali, že mi je fakt mizerně a kapitánka nás normálně a bez ostychu vyhnala domů s tím, že Twixie zvládne neděli odběhat bez střídače. Chvilku jsem ještě smlouvala, ale nakonec jsme fakt sbalili věci i Dennyho a mazali z turnaje předat Dennyho a pak domů do postele. Tam bylo blaze!

V neděli jsem z postele průběžně kontrolovala jak si jednotliví Rebelíci vedou. I na dálku v nemoci mi dělali radost a k večeru se ke mně dostala báječná zpráva, že naše milá dvoječka se umístila na krásném druhém místě (ve finále prohrála s Lavinou Beta). Děkujeme za fajn společnost (i odeslání domů), díky spolubojovníkům i Karolíně za nabíjení a především za doručenou medaili a cenné dary. Jednička si udržela třetí místo (v neděli už žádný další rekord nepadl) a nejvíc zklamaná asi musela být trojka, která si nakonec pohoršila a zůstala na neoblíbeném čtvrtém místě.