EAGER’S CUP

Těsně před turnajem se k nám dostala nemilá zpráva, která pořádně zamíchala oběma sestavami – vypadl Branďáskův střídač Scotty v Jumperech, tak musela mamce na pomoc přispěchat Bailinka. Runnerům tím pádem vypadl malý pejsek, tedy snižovač. Z velkých psů je nejmenší jen Mollynka, která byla tedy pasována do role snižovače na výšku překážek 32,5 cm (žádná sláva, no). Monika s Mollčou s sebou měli i malou Chloe (o miminku v Mončině bříšku ani nemluvím), takže ta se stala naším víkendovým maskotem a občas největší fanynkou všech FUNaticů. Do krásného areálu Kempu v Žamberku jsem s holčičkama (a naloženým boxem, který jsem doufala, že moje holčičky nezavalí) jsem vyrazila už v pátek. Radovala jsem se, že konečně někam přijedu ještě za světla, jenže Praha je ze všech stran rozsekaná, tak jsem si nakonec jako všichni ostatní také postála v zácpě. V Hradci se mi nepodařilo zabloudit (věc nevídaná), u čestlického motorostu jsem otřela jen hladovou slinu (v zimě tu stavíme na zvěřinové hody), rychlý nákup potravy v Penny a ejhle, při výjezdu z Penny to kolem mě prosvištěla Lucka a Marta s pejsky. Držela jsem se za nimi až do Žamberka a fakt se musela smát – Zarča v autě nebyla ani vidět, zato Bláža celou cestou prostála, mlátila tam svým ocáskem a zajímalo ji všechno, co se kolem mihlo. V kempu už byla připravená Karolína, které moc díky za zařízení ubytování. Naše chatička byla úžasná – dole dvě postele a po příkrých schodech se šlo do podkoví, kde byly jen dvě matrace na zemi. Tam jsem se nakonec zabydlela já, protože jsem si moc nedovedla představit, jak holky táhnou velké psy nahoru, zatímco ta moje jelítka se dala docela pohodlně vynést. Než jsem ale vytahala další věci z auta – zaslechla jsem ťap, ťap, ťap – Branduška naprosto bez problémů z těch schodů (na kterých jsem měla i já obavy) seběhla dolů. Přišla jsem akorát – Bailinka se totiž zrovna také odhodlala zdolat schody, ovšem ne tak elegantně jako matka, takže došlo k jejímu prvnímu paragánskému seskoku – zaplaťpámbůh jsem jí včas zachytila a i když mi vypadla, aspoň jsem ji trochu zbrzdila, takže to dobře dopadlo. Po téhle zkušenosti jsem holčičky šoupla nahoře raději do budoučky, nerada bych po návratu z hospody našla dole dvě předložky do koupelny.

Ráno dojel i zbytek „Fanatiků“, zdárně se povedlo i Bailinky druhé měření opět na 33 cm (však to říkám, že na flyballu při měření problém není, ale po našem představení na výstavě, jsem nervy měla, to přiznávám) a po schůzkách rozhodčích i kapitánů se šlo hned běhat.  Jumpeři nastupovali jako první v 5. divizi a protože se běhal Speed Trial 4×3, pokoušeli sme se o co nejlepší čas. Žádná sláva to tedy nebyla – Blaženka ve všech třech bězích lovila míčky, Dastík jednou vyhl a čas nás dostatečně neuspokojoval. Já ale byla pyšná na to moje malé zvířátko, které běhalo bez chybičky. Druhým naším soupeřem se stali Black Pirates – časově jsme si polepšili hned prvním během za 19,72 s. Právě proti Pirátům se ke mně po jednom běhu dostala informace, že Bailinka zaběhla čas 4,79 s (že je rychlá vím, ale ne že až tak), až později jsem z časového rozpisu zjistila, že to nebyl čas Bailinky, ale Afričky, která opravovala (škoda, ale třeba se časem Baila na tenhle čas dostane). Po obědě jsme se ještě utkali s Orcou Atlantic, kteří běhali jen exhibičně (zřejmě nevyřízená licence) a protože jsme už měli hezký zaběhnutý čas (v tu dobu na 2. místě), nasadili jsme místo starťáka Dastyho starouška Barníčka a místo Bailinky moji Brandušku. I u ní se mi povedl nějaký ten OK a hlavně mě babča moje mile překvapila docela slušnými časy kolem 5,60 s (s tím jejím zdravíčkem jsem se trochu obávala, jak to udýchá). Poslední nás v ten den čekali HopTrop Panthers, ale nedařily se střídačky, takže žádný nový, lepší čas nepřibyl a do druhého dne jsme postupovali z krásného 3. místa. Bailinka vydržela celý den udržovat čas mírně nad 5 s a já se také překonávala, protože jsem ve většině běhů dávala OK (celkem 10x přesně) a 2x vběhl, což je vlastně pořád ještě OK. Měla jsem obrovskou radost.

Naši Runneři startovali ve 4. divizi, kde bylo méně týmů, takže je ten den čekaly jen tři rozběhy. Jak už jsem zmiňovala, museli běhat na velké překážky – snižovačem byla jen Molly s výškou překážek 32,5 cm  a Jeromek na dvou pozicích, a to pozici starťáka a posledního pejska, kdyby náhodou mladý Dastík vyhýbal. Všichni si ale vedli výborně.  V prvním rozběhu proti The Rebels Rock and Roll běžela osvědčená sestava (Zara, Molly, Sandy a Jerome) a zaběhli si čas 19,18 s. Dalšími soupeři byli Budweiss Fly – tentokrát startoval Jerome a jako poslední běžel právě Dastík. Hned v druhém běhu se jim podařil krásný čas 18,80 s! Poslední utkání bylo proti belgickým Sky Jumpers. Každá sestava běžela v tomto rozběhu dva běhy (Runneři totiž běhali 3×4), aby to bylo spravedlivé a nikdo se moc neunavil. I tady se jim povedl zaběhnout hezký 18kový čas. Runneři tak do druhého dne postupovali také z 3 báječného 3. místa.

Tak to byl sobotní závodní den. Pomalu jsme sklidili „všechny“ věci od dráhy, pořádně vyvenčili pejsky, ti si pak společně s Barníčkem pochutnali na jeho narozeninovém dortu z masa, hrášku a kukuřice a byli uloženi k odpočinku, zatímco páníčkové se šli pobavit, nakrmit a napojit do hospůdky. Všichni jsme doufali, že se probudíme do stejně báječného a slunečného dne i v neděli. Bohužel se nepovedlo. Probudili jsme se do deštivého rána a….. chyběl nám jeden box! Dobře to ale dopadlo, o box se nám postarali HopTropové, kterým tímto dlužíme a příště jistě nezapomeneme lahvinku. Díky! Box nebylo jediné drama dne, ale k tomu se dostaneme později.

Hned v prvním rozběhu Jumpeři nastoupili proti HopTrop Panthers (teď mě tak napadá, že bůhví, jak to s tím boxem vlastně bylo….). Hned v prvním běhu jsme si vylepšili čas z předchozího dne na 19,59 s (Bailinka přihodila svůj prozatímní osobáček 4,93 s) a vyhráli i další tři běhy. Jenže pak nás čekali Black Pirates, o kterých jsme věděli, že si časově trochu popletli divizi, takže přišla tak trochu očekávaná prohra -první prohra, další už by pro nás byla „smrtelná“. Mezitím se ovšem odehrálo pár dramat – přišla pekelná průtrž mračen (foťák namokl, takže žádná další videa už bohužel nemáme). Kromě průtrže mračen došlo i k „průtrži“ v klícce holčiček – na Bailinku přišel pekelný průjem a bohužel to pustila v kleci. Byla jsem si zrovna s Martou pro kafe a když jsem se vrátila, našla jsem tuhle pohromu a dvě nebožáka natlačená vzadu v kleci se od toho štítivě odtahovala. Drapla jsem teda holčičky (a i když se snažily se toho nedotknout, tak přece jen to měli rozmázlé i na zádech) a šup s nima do řeky, kde jsem je drhla kapradím (to asi musel být pohled pro bohy), po holčičkách jsem musela vyprat i deku – v životě by mě nenapadlo, že když se Vetbed namočí, ztěžkne tak, že jsem ho sotva dovláčela zpátky k dráze. A šlo se znovu běhat, tentokrát proti Crazy Balls II. – opět jsme nasadili naši rychlejší sestavu (Bailinka se dokonce během rozběhů běžela ještě jednou vyprázdnit do prostoru mimo dráhy, asi aby ji to rychleji běhalo) a povedlo se nám vítězství 3:0, tím jsme si zajistili účast ve finále právě proti obávaným Black Pirates. Šance jsme si mysleli, že máme pramalé (Piráti byli prostě rychlejší, ale zase na druhou stranu se během turnaje už 2x brejkli), tak jsme nasadili starou gardu, tedy Brandy a Barníčka s tím, že ať si aspoň starouškové zaběhají. Hned po prvním běhu, kdy nám naskočil čas 20,52 a Pirátům 20,16, bylo jasné, že Piráti mají už možná unavené pejsky a časově bychom je mohli zmáknout. Rychle tedy došlo k výměně sestavy zase na Dastyho a Bailinku, no a povedlo se. Finále jsme vyhráli, jenže Piráti za ten den ještě neprohráli, a tak nás čekalo opakované finále. Tentokrát jsme už věděli, že bychom je mohli zvládnout porazit a taky, že se povedlo. Sice to bylo napínavé do poslední chvilky, tedy posledního běhu, kdy chybovaly oba týmy, ale Afrička s Blaženkou zvládly rychleji opravit a my tak vyhráli 3:2 a získali 1. místo v 5. divizi.

Runneři si na své běhy museli hodně dlouho počkat. Dopoledne se musely každou chvíli kvůli dešti přestavovat dráhy (i tak to tam vypadalo jak v bahenní lázni), ale polední liják zamával se světly druhém parkuru, takže všechny odpolední běhy se odehrály na jedné dráze, což za účasti 45 týmů z Evropy nebyla vůbec žádná sranda a já tedy skládám poklonu pořadatelům, že psychicky vydrželi a nezkolabovali. Prvně se opět utkali s Budweis Fly, které rozdrtili naprosto bezchybně 3:0 a ještě si také prvním během vylepšili čas na 18,58 s. Rozběh proti Manic PSYchosis vypadal hodně nadějně, jenže bohužel za stavu 2:0 (běželo se na tři vítězné) začal trochu zlobit Dastík s vyhýbáním, takže runnerská prví prohra 2:3. Náladičku si ale spravili zanedlouho proti The Rebelsk Rock and Roll s výhrou 3:0 a krásnými 18kovými časy. Předposledním soupeřem byli z rána už poražení Budweis Fly. Tentokrát to bylo o dost napínavější – chyby totiž opravovaly oba týmy, ale nakonec Runneři nakonec byli úspěšnější. Bohužel je štěstí opustilo v semifinále proti Manic PSYchosis, kteří hodně chybovali, jenže se objevily chybičky i u Runnerů a poslední čisté běh bez oprav byli Manic prostě rychlejší. Velká škoda, ale myslím, že i 3. místo poprvé na velké překážky je parádní úspěch. Taky velká gratulace.

Musím říct, že jsem byla moc ráda, když to bylo všechno za námi. Jak už jsem zmiňovala – rozbila se jedna světla, vše se tedy dobíhalo na jednom parkuru. Vyhlašování tedy proběhlo až někdy kolem půl deváté večer. Měla jsem ohromnou radost, že jsme s Bailinkou od Jumperů dostali památeční pohár právě my za výpomoc, protože jsem tenhle pidi pohárek každý rok někomu záviděla. Teď už se vyjímá v první řadě na pohárové poličce. Velký pohár za první místo si zaslouženě odvezla Petra s Afričkou, která se do nedělních běhů vyspala do růžova a výrazně zlepšila střídačky a jistě i Petře se pohár v novém domečku už vyjímá na nějakém čestném místě. V dešti se toho moc vyfotit nedalo, takže děkujeme aspoň za jednu společnou fotku polským https://www.facebook.com/Fotografiapodpsem Domů nás čekala dlouhatánská cesta a po vystěhování auta jsme se unavené, ale spokojené dokodrcaly do teplé vany a suché postele až někde kolem půlnoci. Bailinku doma ještě pár dní potrápila střevní chřipka (asi to nakonec nebyl průjem z dortíků, ale zřejmě v Žamberku řádila nějaká střevní viróza, protože se postupně po….. víc pejsků). Jsem ale na ty svoje potvůrky strašně moc pyšná – naší malé hvězdičce se párkrát povedlo zaběhnout čas pod 5 s!!! a Branduška, kterou jsem už chtěla dát skoro do starého železa ze zdravotních důvodů (ale pan doktor mi říkal, že to bude zase všechno dobré a já nevěřila), běhala skoro lépe jak zamlada (proti Pirátům dokonce 5,35 s, což je u ní parádní čas). Ony jsou prostě zlatíčka.

Děkuji všem FUNaticům za milou společnost během víkendu, především nabíječům, kapitánům a organizátorům. Těšíme se na příště!
 

 
VIDEO FUNatic Jumpers:

 
VIDEO FUNatic Runners: