ZIMNÍ POHÁR 2

Všetice mají něco do sebe – ranní závody jsou sice kruté, ale zase jsme brzy doma. Tentokrát jsme si mohly ráno pospat, byly jsme v odpolední skupince. Po příjezdu ještě běhali largové pod taktovkou Alice – většina se moc nadšeně netvářila, většinou si šišku drbali. Byla jsem zvědavá, co si pro nás Tomáš Glabazňa připravil, několik let jsem na něm nebyla, s Bailinkou u něho premiéra. Přejímku jsem zvládla v pohodě a klídku – stejně jako Branduška, protože na přední sedačce jsem zapomněla tašku, kde byla i paštika pro Branďulčiny tabletky, takže se Brandy obsloužila sama (pak měla smůlu s tabletkami, nebyla paštička, narvala jsem jí je hold do krku). Po delší době reportáž obsahuje i fotky jednotlivých parkurů, za které moc díky panu rozhodčímu. Škoda, že ne všichni svoje parkury zveřejňují.

Jumping 1: disk

Už při prohlídce jsem čula problém po dvojce s tunelem, marně jsem si říkala, že musím včas volat – volala jsem, ale pozdě až když měla Bailinka hlavu v tunelu. U pětky jsem také chtěla včas volat, aby až vyběhne z tunelu, mě nehledala – zase pozdě. Zadní motanicí jsme se zdárně prokousaly, ale nožičky mě moc neposlouchaly, takže žádné zázraky jsme nepředváděly a do cíle jsem bez chybičky doklopýtala za Bailinkou. Škoda toho disku hned na začátku, parkur bychom zmákly doběhnout čistě. Musím přiznat, že mě cestou hrozně mátlo povzbuzování ani nevím koho – někdo nám hrozně fandil a já si v duchu říkala, že „už jsme přece disklé nebo se mi to jen zdálo, že nám tak fandí“ 😀 Kazdopádně díky, i když to moc nepomohlo.

Jumping 2: 9. místo

První parkur mi přišel docela těžký, to jsem ale ještě netušila, co bude druhý jumping. Z prohlídky jsem odcházela zoufalá, vůbec jsem nebyla schopná si ho zapamatovat, natož abych věděla, kde jak povedu. Jsem moc ráda za video hlavně kvůli startu – objevila jsem další chybičku, a to neházet vodítko Bailice nad hlavou. Ne že by to pomohlo zamezit vřeštění, ale proč dráždit hada bosou nohou, že. 😀 Měla jsem v úmyslu po dvojce hrozně makat, jenže jak jsem dělala záda, měla jsem pocit, že Bailinka běží do slalomu, pak jsem tedy nestíhala, ale povedlo se udělat všechno jak jsem si myslela (jen jsem počítala, že se po tunelu diskneme). Osmičku jsem riskla přes překážku a klaplo nám to, takže rychlá devítka (tam jsem prďolku fakt zahodila), u 14 jsem očekávala další disk – a zase nic, vůbec nechápu, jak nám to tam mohlo vyjít. No a pak hurá do cíle za povzbuzování našich fanoušků. Byl z toho čistý běh a 9. místo – to ty moje prostoje pred slalomem a za tunelem.

Zkrácený jumping: disk

Můj oblíbený zkrácený jumping byl parádní a na rychlost. Opět jsem si už při prohlídce stanovila problémové místo – pětku. Ono to sice komplikovaně nevypadá, jenže znám se, no a jak jsem řekla, tak jsem udělala. Bála jsem se totiž, že když začnu volat moc brzy, pošlu ji do prvního tunelu, no a když pozdě, hupne skočku. Hupla skočku 😀 Zbytek už jsme daly bez problémů, měla jsem velikánskou radost z bezproblémového náběhu do slalomu.

Na vyhlašování jsem tentokrát ani nečekala, byla před námi ještě návštěva rodičů – strašně jsem se těšila do tepla, celý den totiž pořádně mrzlo. Holčičky se u našich pořádně rozehřály (rozparádily), takže mamina se mi zase snažila namluvit, že se perou. Ještě si nezvykly na holčiček divoké hrátky (taky mi hned naskočil výlet do Benátek, kam mi mamina psala, že Bailinka napadla Brandušku – tohle „napadání“ je na denním pořádku a Brandy si ho náramně užívá). Doma nás už čekal jen zasloužený odpočinek. Musím říct, že hned po návratu domů jsem nahlásila další kolo všetického poháru – zase jsem přispěla aspoň dvěma bodíky a zatím se držím na 11. místě se 14 body (baví mě pohled na tabulku, první je Lucka s Cessynkou se 100 body :-D), jak je na tom náš tým FunHop netuším, ale vím, že i Míla maličko bodovala.